WHO odhaduje, že na celém světě pravidelně konzumuje tabákové produkty 1,25 miliardy osob. Toto číslo sice vypadá jako vysoké, ale je třeba si uvědomit, že dnes se jedná o 1 z 5 dospělých jedinců, zatímco ještě v roce 2000 byl kuřákem každý třetí.
Podle zprávy WHO je v redukci uživatelů tabáku úspěšných 150 zemí světa. Daří se to mimo jiné díky implementaci kontrolních opatření podle programu propagovaného pod zkratkou MPOWER. Ten spočívá v kombinaci následujících kroků:
Například Brazílie po zavedení programu dosáhla od roku 2010 35% redukce uživatelů tabáku a v Nizozemsku se v témž období díky programu povedlo v tomto ukazateli atakovat cílové 30% snížení prevalence.
Na celém světě sice počty lidí užívajících tabákové výrobky soustavně meziročně klesají, již teď je ale jasné, že se nepodaří dosáhnout globálního cíle a zredukovat je o 30 % mezi lety 2010 a 2030. Počáteční optimismus zprávy WHO je tedy záhy mírněn – není možné usínat na vavřínech, síla tabákového průmyslu ani po letech silného lobbingu nepolevuje. „Představitelé tabákového průmyslu již od roku 1950 vědí, že pracují v byznysu, za který jejich zákazníci platí roky života a nemocí,“ podotýká profesorka Králíková. WHO tedy apeluje na jednotlivé země, aby ve svých snahách o uplatňování opatření na kontrolu tabákového byznysu nepolevovaly.
Tento vzkaz platí dvojnásob pro Evropu, protože momentálně vykazuje nejvyšší podíl uživatelů tabáku (25,3 %), hned po Jihovýchodní Asii (26,5 %). Tu ovšem podle predikcí brzy překoná – v roce 2030 bude v Evropě 30 % konzumentů tabáku, a to především na jejím jihu a východě; na severu a západě Evropy počet kuřáků naopak klesá. Slovy profesorky Králíkové se jedná o odraz skutečnosti, že „míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi“.
Nepříznivý trend se dle odhadů mimo jiné projeví na zvýšení počtu evropských uživatelek tabáku, který by měl do roku 2030 dosáhnout dvojnásobku celosvětového průměru. Jak upozorňuje profesorka Králíková, jde o naplnění klasického scénáře, kdy nejprve začnou kouřit muži, později se k nim přidávají i ženy. „Když ženy kouří stejně jako muži, také umírají jako muži. Vrcholu mortality způsobené kouřením dosahujeme asi 20 let po vrcholu prevalence, tedy dnes umíráme tak, jak jsme kouřili před 20 lety, a za dvacet let budeme umírat tak, jak kouříme dnes,“ upozorňuje.
Tento 20letý interval lze podle ní aplikovat i na mezinárodní rozdíly v prevalenci závislosti na tabáku. „Momentálně jsme asi 20 let za zeměmi, kde epidemie kouření kolem roku 1900 začala − Spojenými státy americkými, Kanadou, Velkou Británií, Austrálií. Tam kouří kolem 11–12 % obyvatel, tedy poloviční podíl ve srovnání s námi.“
Pokud jde o prevenci závislosti na tabáku, WHO označila za klíčovou skupinu dospívajících ve věku 13–15 let. Letos jí zasvětí i pravidelně pořádaný Den bez tabáku. Logika cílení tabákového průmyslu na dospívající je podle profesorky Králíkové jasná – jeho cílem je u svých zákazníků vyvolat závislost ještě, než dostanou „rozum“. A to se daří, protože „naprostá většina dospělých závislých na nikotinu jej začala užívat před svými osmnáctinami“. Česko ve statistikách užívání tabákových výrobků rozhodně nepatří mezi premianty, počet kuřáků v populaci 15+ u nás dosahuje 25 %. „Navíc přibývají uživatelé alternativních forem tabáku, zejména zahřívaného, což rozhodně není pozitivní zpráva,“doplňuje.
Jako nejúčinnější opatření v prevenci závislosti na tabáku profesorka Králíková zmiňuje stejné zdanění tabákových výrobků v souladu s jejich dopadem na zdraví, tedy především cigaret a řezaného tabáku a také tabáku zahřívaného. Doporučuje také prodej tabáku pouze v trafikách, jimž by k tomu byla udělena licence. A ani v nich není vhodná reklama či vystavení zboží; to by mělo být v neprůhledné skříni a mít jednotné balení. Všechna tato opatření, jak zdůrazňuje, nic nestojí, jsou prokazatelně účinná, přesto není politická vůle k jejich prosazení.
Profesorka Králíková nepochybuje, že tabákový průmysl cílí specificky také na lékaře. Svými názory totiž ovlivňují své okolí i společnost více než zástupci jiných profesí. V minulosti byly tyto snahy patrné v USA, kde se v reklamách na tabákové výrobky objevovala tvrzení typu „nejvíce lékařů kouří značku…“ nebo „tento cigaretový filtr je podle lékařských testů nejbezpečnější“. Právě posledním sloganem opatřené cigarety paradoxně obsahovaly v letech 1952–1956 zdraví nebezpečný azbest. Firma Phillip Morris měla v minulosti dokonce speciální projekt zaměřený na lékaře pod názvem Whitecoat.
Lékaři mohou nejen vzdorovat tlaku tabákovému průmyslu, ale také pro své pacienty, kteří jsou závislí na tabáku a potýkají se s následky kouření, něco užitečného udělat. Doporučuje se, aby se svých pacientů důsledně ptali na kouření, vysvětlovali jim, jakou má souvislost s jejich diagnózou a prognózou, s účinkem léků, které užívají, a doporučovali a nabízeli jim léčbu závislosti na tabáku. V neposlední řadě mají pro své pacienty důležitou roli jako vzory, protože jejich doporučení k zanechání kouření nemůže být věrohodné, když sami kouří. Situace se však v tomto ohledu zlepšila, prevalence kouření mezi lékaři v současnosti dosahuje kolem 10 %, tedy je výrazně menší než v celé populaci. Medici prakticky nekouří cigarety, hojně zastoupené je u nich ovšem i podle zkušeností profesorky Králíkové mimo jiné užívání vodní dýmky, které za kouření v pravém slova smyslu nepovažují.
(pok)
Zdroj: Tobacco use declines despite tobacco industry efforts to jeopardize progress. WHO, 2024 Jan 16. Dostupné na: www.who.int/news/item/16-01-2024-tobacco-use-declines-despite-tobacco-industry-efforts-to-jeopardize-progress
