Prof. MUDr. Vladimír Palička, CSc., dr.h.c., osmdesátiletý

Psát o profesoru Paličkovi je obtížný úkol: Jak oddělit osobní vztah a dlouholeté přátelství od obdivu a respektu ke stopám, které zanechal v řadě oblastí? Jak na nic nezapomenout a jak popsat roky spolupráce a názorového tříbení? Jak vyjmenovat jeho úspěchy a zásluhy objektivně? Laudatio nicméně není encyklopedie a může být osobní, ovšem alespoň základní faktologie z osobního pohledu gratulanta může přiblížit fenomén Vladimír Palička možná lépe než suché curricilum vitae.

Rodák z Prostějova Vladimír Palička se stává lékařem absolvováním sub auspiciis Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Všechny státní závěrečné zkoušky (vnitřní lékařství, chirurgické choroby, gynekologie a porodnictví, hygiena a epidemiologie) jsou klasifikovány „výborně“. Start do lékařské praxe byl zahájen.

V Bruntálu pracoval na interním a chirurgickém oddělení, ale brzy (jak už to bývá u některých malých oborů) musel konvertovat ke klinické biochemii. A v Bruntálu také postupně v letech 1974 a 1977 složil obě atestace z klinické biochemie.

Profesní kariéra Vladimíra Paličky je spojena s Fakultní nemocnicí Hradec Králové a s Lékařskou fakultou UK v Hradci Králové. Zde v roce 1985 obhájil kandidátskou práci „Vedlejší metabolické účinky hormonální antikoncepce“, zde se v roce 1990 stal docentem biochemie, v roce 2000 docentem vnitřního lékařství a v roce 2001 profesorem vnitřního lékařství. Doplnil si ještě atestaci z endokrinologie a v roce 2011 z osteologie. V Hradci také vybudoval Ústav klinické biochemie a diagnostiky, byl děkanem lékařské fakulty (2003–2010) a ředitelem fakultní nemocnice (2016–2022).

Profesoru Paličkovi se podařilo vybudovat unikátní ústav, který ve své době neměl obdoby, a celých 28 let stál v jeho čele. Podporoval své kolegy ve studiu, ve vědeckých aktivitách, vychoval řadu doktorandů, inicioval množství projektů, podporoval nové metodologie, inovativním způsobem uchopil molekulárně biologické metody jak pro výzkum, tak pro rutinní diagnostiku. Podporoval ambulantní práci lékařů na ústavu a sám stál u zrodu nového oboru –⁠ klinické osteologie. V poslední době je klinická osteologie asi jeho nejmilejším tématem, a to jak práce s pacienty v ambulanci, tak edukace –⁠ je zakladatelem Katedry klinické osteologie IPVZ a přednáší „o kostech“ doma i v zahraničí.

Rok 1989 znamenal přelom i pro česko(slovenskou) klinickou biochemii. Otevření hranic, návštěvy kongresů v Evropě i zámoří, budování vztahů pracovních i přátelských –⁠ to byla neuvěřitelná doba. Vladimír si jako první porevoluční předseda České společnosti klinické biochemie ČLS JEP (ČSKB –⁠ od roku 1990 po dvě volební období) brzy vydobyl mezinárodní respekt, postupně byl zván jako přednášející do zahraničí a zapojil se do struktur nadnárodních federací. Partnerství mezi ČSKB a NVKC (Nederlandse Vereniging voor Klinische Chemie) znamenalo skutečný krok tuzemské klinické biochemie do světa. Oba předsedové společností –⁠ Vladimír Palička a Rob Jansen –⁠ významně ovlivnili rozvoj klinické biochemie u nás, přispěli k prezentaci nizozemských odborníků na akcích v Česku a naopak umožnili kontakt českým expertům s klinickou chemií Nizozemska. Vladimír Palička se stal prezidentem FESCC (Forum of European Societies of Clinical Chemistry) v období 1996–1999. Podílel se na přípravě spojení FESCC s další evropskou institucí, EC4 (European Communities Confederation of Clinical Chemistry), jehož výsledkem je současná EFLM (European Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine). Za vrchol jeho mezinárodního působení lze považovat funkci viceprezidenta IFCC (International Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicine), takže dosáhl dosud nejvyššího postavení českého zástupce v této světové instituci –⁠ nebojím se napsat postavení „nejvyššího diplomata klinické biochemie“.

Těžko říci, kterého z řady ocenění si Vladimír váží nejvíce. Nevím o jiném klinickém biochemikovi, který obdržel čestný doktorát (2008 od univerzity v maďarské Pécsi). Je nositelem Hořejšího medaile, nejvyššího ocenění ČSKB. Je čestným členem České lékařské společnosti J. E. Purkyně (a dlouholetým členem a místopředsedou předsednictva ČLS JEP), ČSKB, Slovenskej spoločnosti klinickej biochémie, Maďarské společnosti laboratorní diagnostiky, Polské společnosti laboratorní diagnostiky, České revmatologické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro metabolická onemocnění skeletu ČLS JEP. Tento výčet jistě není úplný, navíc nedávno (v dubnu 2026) obdržel i prestižní výroční ocenění města Hradec Králové –⁠ Cenu dr. Františka Ulricha.

Vícekrát jsem Vladimírovi gratuloval ústně i písemně při příležitostech životních jubileí nebo při převzetí významného ocenění. Těžko najít nová slova a neopakovat se. Náš vztah se vyvíjel, přece jen jsem mladší a s Vladimírem jsme si poměrně dlouho vykali –⁠ je skutečným diplomatem klinické biochemie, je noblesní a rozhodně pro něj platí rčení fortiter in re, suaviter in modo. Naše kolegialita se odvíjela od podobných názorů na role lékařů v laboratoři, směřování oboru, nutnost klinického obsahu v zaměření laboratorní medicíny, kvalitu nebo vzdělávání. Kolegialita se postupně měnila na přátelství, které se posunulo až ke vztahu našich rodin. Obdivovali jsme (a obdivujeme) stejné osobnosti medicíny (z nichž některé už bohužel nejsou mezi námi), oba máme někdy problém pochopit nová paradigmata současného chápání světa, medicíny, klinické biochemie. Pokud se nám poštěstí sejít se ke společnému povídání, je to jako otevření stavidel –⁠ skáčeme od tématu k tématu, nestíháme si vše říci, vše vyjasnit nebo okomentovat. Můžeme se bavit o čemkoliv a vždy je to příjemné. Teprve při příležitostech, jako je životní jubileum, si uvědomuji, co vše Vladimír Palička během svého profesního života dokázal.

Ad multos annos,

Tvůj Tonda Jabor