Časově omezené stravování (TRE – time-restricted eating) je jedním z typů tzv. přerušovaného půstu. Spočívá v omezení času, kdy jedinec během 24 hodin konzumuje stravu. U této diety tedy není přikládána hlavní pozornost kvalitě či kvantitě stravy, ale jejímu časovému rozložení. K nejčastějším uplatňovaným schématům patří 16 : 8, tedy 16 hodin půstu na 8 hodin stravování bez dalších omezení.
Tento typ diety se v posledních letech stal velmi oblíbeným, protože v mnohých případech vede k poklesu tělesné hmotnosti. Navíc předchozí výzkum naznačil, že přispívá i ke zlepšení některých ukazatelů kardiometabolického zdraví, například hodnoty krevního tlaku, koncentrace glukózy nebo cholesterolu v krvi. Jak ovšem vyplývá z výsledků studie prezentované formou posteru na kongresu AHA, jedná se pravděpodobně jen o krátkodobé, nikoliv dlouhodobé benefity pro celkové zdraví.
Kohorta zkoumaná ve studii zahrnovala přes 20 078 dospělých Američanů starších 20 let, kteří se v letech 2003–2018 účastnili studie NHANES (National Health and Nutrition Examination Surveys). Jejich průměrný věk byl 48 let, 50 % tvořili muži a 73 % nehispánští běloši. Do analýzy byli zařazeni ti, kteří v prvním roce dvakrát vyplnili dotazník týkající se jejich 24hodinového stravovacího režimu (a na základě toho byli přiřazeni do skupiny s časovým úsekem konzumace jídla během dne nejvýše 8 hodin nebo 12–16 hodin).
V mediánu byly stravovací návyky respondentů sledovány po dobu 8 let a v průběhu tohoto období bylo zaznamenáno celkem 2797 úmrtí (z čehož 840 bylo z KV příčin a 643 na onkologická onemocnění).
Autoři studie byli sami překvapeni, že časově omezené stravování nevede k delšímu dožití, ale naopak jej možná významně zkracuje. U probandů, kteří se stravovali nejvýše v úseku 8 hodin denně, zaznamenali o 91 % vyšší riziko KV úmrtí než u těch, kteří se stravovali v běžném časovém oknu 12–16 hodin denně (poměr rizik [HR] 1,91; 95% interval spolehlivosti [CI] 1,20–3,03). A to platilo nejen u celkové populace, ale i u pacientů s preexistujícími kardiovaskulárním onemocněním (HR 2,07; 95% CI 1,14–3,78) a s onkologickým onemocněním (HR 3,04; 95% CI 1,44–6,41).
U jiného časového úseku konzumace stravy během dne nebyl v porovnání s běžným rozložením jídla do 12–16 hodin zjištěn významný rozdíl s výjimkou jedinců s KV onemocněním a dobou konzumace jídla během dne nejvýše během 10 hodin, u nichž byl zjištěno o 66 % vyšší riziko úmrtí na KV onemocnění nebo cévní mozkovou příhodu (CMP) než při běžném režimu stravování. Naopak konzumace delší než 16 hodin denně byla spojena s nižším rizikem úmrtí na maligní nádorové onemocnění u onkologických pacientů.
Otazníky ovšem zůstávají nad popsanou metodou studie. Pozitivní bylo, že autoři mohli pracovat s velmi širokou množinou epidemiologických dat, ovšem to lze zároveň označit za největší slabinu výzkumu. Zkoumané dotazníky totiž byly založeny na vlastních záznamech účastníků průzkumu, jejichž přesnost může být ovlivněna tím, co si dotyční vybaví, případně jak si své stravovací návyky idealizují. Navíc se jednalo o záznamy ze 2 dnů.
Výzkum také neodpovídá na zásadní otázku – jaký mechanismus stojí za naznačenou asociací; popisuje totiž pouze korelaci, nikoliv kauzalitu. Za tvrzením při tom může stát i reverzní kauzalita, popsaný typ stravování si mohou vybírat lidé, kteří jsou náchylnější k vynechávání některých jídel či k nezdravému stravování obecně.
Nabízí se mimo jiné vysvětlení, že za zvýšeným rizikem KV úmrtí může být hojné zastoupení stravy s nízkou nutriční hustotou, ale tuto domněnku je třeba v dalším výzkumu ověřit. Dílčí zjištění autorů studie totiž naznačuje, že lidé, kteří uplatňují časově omezené stravování po dobu 8 a méně hodin, mají méně netukové hmoty než ti, kteří se stravují běžným časově neomezeným způsobem. Úbytek netukové hmoty (především svalové hmoty) může být spojen s vyšší kardiovaskulární mortalitou.
Velmi podstatným faktem také je, že skupina s konzumací jídla během 8 hodin za den zahrnovala více kuřáků a více mužů, což může výsledky zásadním způsobem ovlivnit.
Na základě této studie tedy nelze dělat zásadní výživová doporučení, uvedená zjištění pochopitelně vyžadují potvrzení v dalších studiích. Zároveň však minimálně vedou k opatrnějšími přístupu k TRE a personalizaci jeho nastavení, zejména u osob s KV či onkologickými chorobami. Důležité je také dodat, že studie ještě nebyla publikována, tedy neprošla standardním recenzním řízením odborných časopisů.
(pok)
Zdroje:
1. 8-hour time-restricted eating linked to a 91% higher risk of cardiovascular death. American Heart Association, 2024 Mar 19. Dostupné na: https://newsroom.heart.org/news/8-hour-time-restricted-eating-linked-to-a-91-higher-risk-of-cardiovascular-death
2. Brooks M. Intermittent fasting linked to higher CVD death risk. Medscape, 2024 Mar 19. Dostupné na: www.medscape.com/viewarticle/intermittent-fasting-linked-higher-cvd-death-risk-2024a1000559
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
