Editorial

Vážení čtenáři,

problematice ionizujícího záření jsme se v Časopisu lékařů českých věnovali naposledy na konci roku 2020. Už tehdy existovalo mnoho indicií, že význam radiačního výzkumu, radiobiologie a radiační ochrany opět výrazně roste. Přesto si tehdy autorský kolektiv nedovedl představit, jak rychle a dramaticky se tato předpověď naplní.

V roce 2022 napadla ruská vojska Ukrajinu a cílenými útoky na jaderné elektrárny v Černobylu a Záporoží prolomila do té doby absolutní tabu. Jeden z dronů přitom narušil integritu sarkofágu izolujícího trosky zničeného černobylského reaktoru, čímž vyvolal reminiscenci největší jaderné havárie v dějinách lidstva, jejíž 40. výročí si připomínáme právě letos. Mnohem nebezpečnější však byla situace v největší evropské jaderné elektrárně v Záporoží, která se opakovaně ocitla nebezpečně blízko blackoutu s potenciálně katastrofálními důsledky. Ignorovat nemůžeme ani nesčetné výhrůžky jadernými zbraněmi ze strany ruských vládnoucích kruhů. V případě útoků na Evropu jde zatím sice spíš o mentální zastrašování, ruský agresor se však vzhledem k patové situaci stává stále zoufalejším a nepředvídatelnějším. Minimálně použití taktických jaderných zbraní proti Ukrajině tak není nereálné. V kontextu havárie černobylské jaderné elektrárny budiž jen zdůrazněno, že ačkoliv právě tato havárie nejvíce formuje veřejné vnímání ionizujícího záření, k navýšení radiační zátěže v Česku přispívá jen asi poloviční hodnotou (cca 2 µSv/rok) oproti perzistujícímu zamoření z testů jaderných zbraní (cca 5 µSv/rok). Obě tyto hodnoty jsou ovšem zcela marginální v porovnání s přirozeným pozadím (přibližně 3 mSv/rok) i s běžným medicínským ozářením.

K přípravě nynějších příspěvků nás naštěstí motivovala i řada významných pozitivních lidských aktivit a monumentálních událostí, při kterých radiobiologie a radiační ochrana opět vystupují do popředí zájmu. Z českého pohledu je nutno zmínit mimořádný úspěch Společnosti pro radiobiologii a krizové plánování ČLS JEP, která byla na základě celosvětového konkurzu pověřena uspořádáním největšího světového kongresu pro výzkum záření –⁠ ICRR 2027 (International Congress of Radiation Research), který se bude konat v Brně ve dnech 20.–25. června 2027. Z pohledu historie pak právě před 130 lety –⁠ jen několik měsíců poté, co mohla paní Röntgenová ke svému zděšení a nadšení svého manžela pozorovat kostru své ruky prozářené rentgenovými paprsky –⁠ objevil Henri Becquerel přirozenou radioaktivitu. 72 let uplynulo od první dodávky elektřiny vyrobené štěpením atomů v elektrárně Obninsk (1954) a 70 let od zprovoznění první plnohodnotné jaderné elektrárny v Calder Hall (UK).

Před 65 lety pak Jurij Gagarin poprvé opustil Zemi a otevřel éru pilotovaných kosmických letů. Brzy poté (20. července 1969 ve 20.17 : 40 UTC) přistálo Apollo 11 na Měsíci, a i když trvalo dalších 57 let, než člověk Měsíc letos znovu zase alespoň obletěl, existují již plány na jeho trvalé osídlení. Měsíc má navíc sloužit jako základna pro mnohem delší pilotované lety na Mars. Astronauti budou během těchto letů vystaveni mixovaným polím různých druhů kosmického záření, a půjde-li vše dobře, obdrží během 1 roku dávku zhruba 1 Gy. Biologickým účinkům smíšených radiačních polí zatím navíc příliš nerozumíme. Expozice kosmonautů ionizujícímu záření tak představuje jeden z nejvýznamnějších limitujících faktorů vesmírných misí.

Zásadní rozvoj probíhá i v „pozemské“ medicíně. V radiodiagnostice, radioterapii a nukleární medicíně se ionizující záření stalo nepostradatelným a mimořádně účinným nástrojem, což mimo jiné ilustrují 4 miliardy rentgenových snímků ročně pořízených na celém světě a obrovské množství úspěšně (vy)léčených onkologických pacientů. Tento obrovský rozvoj klade stále větší imperativ z hlediska důsledného porovnávání benefitů a rizik zobrazovacích technik. Ilustrativním příkladem shledávám třeba preventivní celotělové CT vyšetření, populární v USA. Stran radioterapie jsou studovány účinky hustě ionizujících urychlených iontů, současně však hledáme technologicky a ekonomicky udržitelnější kompromisy –⁠ od vyspělých technik fotonové radioterapie přes radioimunoterapii až po využití fyzikálních či chemických radiosenzitizátorů, které by rozšířily terapeutické okno standardních modalit.

Záření stále zůstává poněkud mysteriózní entitou a zdrojem obav a mýtů. Poodhalit háv této mysterióznosti jsme se pokusili i nyní. Vzhledem k výše popsané situaci se tentokrát zaměřujeme na biologické účinky různých typů ionizujícího záření a bohužel také na velmi aktuální otázku připravenosti Česka a českého zdravotnictví na krizové, zejména radiační události. Ať už ovšem zrovna nyní převažují benefity, nebo rizika asociovaná s ionizujícím zářením a radioaktivitou, nelze než s úžasem obdivovat ohromující energii supernov a srážek neutronových hvězd nakumulovanou v uranu a dalších radioaktivních jádrech. Zda se tato energie projeví jako nástroj léčby, nebo destrukce, nezávisí na záření, ale na lidech.

Martin Falk