V americkém časopise pro rodinné lékaře byl nedávno publikován článek, který zhodnocuje nefarmakologické přístupy k chronické insomnii. Důraz je v tomto článku kladen na vysokou incidenci chronické nespavosti, která se v dnešní společnosti pohybuje mezi 10 a 30 %.
Již několik studií prokázalo, že nefarmakologická intervence vede u pacientů s chronickou insomnií k jistým a trvalým zlepšením spánkového vzorce, a to bez nutnosti uchýlit se k lékům. Ve srovnání s nimi se behaviorální terapie ukázala jako mnohem efektivnější. Navíc s trvajícím účinkem v dlouhodobém časovém hledisku.
Insomnie je velmi častým problémem, který vyúsťuje v nižší produktivitu, sníženou kvalitu života, únavnost, změny nálad a v neposlední řadě i ve vyšší morbiditu. Výsledkem je ale také vysoká zatíženost zdravotní péče, jen ve Spojených státech se náklady pohybují mezi 77 až 92 miliardami dolarů ročně.
Cílem kognitivní psychoterapie je identifikovat pacientovy myšlenky zabraňující spánku a nahradit je jinými, které již spánek umožňují. Kognitivně-behaviorální terapie (CBT) obvykle probíhá ve 4 až 8 týdenních sezeních, každé trvá kolem 60 minut. Studie na toto téma prokázaly trvalé zlepšení spánku o 12 až 24 měsíců později, zatímco u pacientů léčených farmakologicky nebyl po ukončení léčby trvalejší přínos prokázán.
Jednotlivé součásti CBT zahrnovaly kromě kognitivní psychoterapie ještě spánkovou hygienu, tedy klasická doporučení týkající se omezení kofeinu, nikotinu a těžkých jídel, temné a dobře větrané ložnice či omezení cvičení před spaním. Dále pak můžeme zmínit relaxační terapii, regulaci podnětů či omezení času spánku ke zvýšení jeho efektivity.
Ze článku vyplývají tyto klíčové body, respektive klinická doporučení:
(pes)
Zdroj: American Family Physician, January 2009, 79 : 125–130.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
