Antibiotická léčba se při akutní cystitidě zahajuje na základě anamnézy, klinického stavu a přítomnosti rizikových faktorů buď okamžitě, nebo opožděně – tento scénář nastává, pokud nedojde ke spontánnímu ústupu symptomů do 48 hodin. Antibiotikem 1. volby je v obou případech nitrofurantoin.
Při běžném dávkování antibiotika s makrokrystalickým nitrofurantoinem je frekvence dávkování 3–4× denně, ovšem nově dostupné tobolky s řízeným uvolňováním obsahující makrokrystalický nitrofurantoin a monohydrát nitrofurantoinu se užívají pouze 2× denně.
Komfort spojený s nižší frekvencí polykání tablet se může pozitivně promítnout například do adherence k léčbě. Lepší gastrointestinální snášenlivost tobolek s řízeným uvolňováním, u kterých je nauzea oproti jiným formám nitrofurantoinu jen vzácným nežádoucím účinkem, lze navíc podpořit správným způsobem podání přípravku. Při užívání tobolek s jídlem, ihned po jídle nebo s mlékem/jogurtem je zajištěna nejvyšší možná biologická dostupnost.
Při antibiotické léčbě akutní cystitidy dostávají jednoznačně přednost antibiotika vylučovaná pouze do moči. Neovlivňují střevní mikrobiom a mají minimální dopady v oblasti antibiotické rezistence. Antibiotika se systémovou distribucí se používají jen výjimečně a například fluorochinolony se předepisují pouze velmi omezeně kvůli závažným nežádoucím účinkům nebo riziku antibiotické rezistence.
Převážnou většinu akutních infekcí močových cest způsobuje E. coli (70–95 %). Nitrofurantoin s řízeným uvolňováním lze ovšem využít i v případě dalších mikroorganismů citlivých na tuto látku, jako jsou Staphylococcus aureus, Staphylococcus saprophyticus, Staphylococcus epidermidis nebo Enterococcus faecalis. Antibiotická rezistence se během léčby nitrofurantoinem rozvíjí jen zřídka, a to pravděpodobně díky několika mechanismům účinku tohoto antibiotika. V Česku je výskyt rezistence u nejčastějšího původce cystitidy (E. coli) velmi vzácný. Rezistence se ovšem může objevit v případě dlouhodobé léčby a vždy si žádá individuální posouzení.
Nitrofurantoin je antibiotikem 1. volby také při dlouhodobé profylaxi recidivující cystitidy.
Při léčbě akutní cystitidy mohou nastat situace, jako je alergie nebo kontraindikace, kdy není možné použít antibiotikum 1. volby. V takovém případě přicházejí na řadu trimethoprim nebo pivmecilinam.
Při neantibiotické léčbě recidivujících infekcí močových cest lze u žen po menopauze s prokázanou účinností využívat vaginální estrogenovou léčbu. Další možnosti zahrnují imunoprofylaxi, D-manózu, extrakt z brusinek nebo autovakcíny z bakteriálních izolátů.
Zapomínat by se nemělo ani na režimová a hygienická opatření, neboť v etiologii cystitidy se objevují téměř výhradně bakterie gastrointestinálního traktu.
(pak)
Zdroje:
1. Žemličková H., Nyč O., Prokeš M. Akutní sporadická a recidivující nekomplikovaná cystitida u žen. SZÚ, 2022. Dostupné na: www.antibiotickarezistence.cz/wp-content/uploads/2022/03/doporuceni-akutni-nekomplikovana-cysticida.pdf
2. SPC Nostiriazyn. Dostupné na: https://prehledy.sukl.cz/prehledy/v1/dokumenty/78013
