Vliv časné expozice alergenům na další vývoj alergie je stále diskutován a závěry nejsou jednoznačné.
Studie z poslední doby ukazují, že vystavení velkému množství pylu břízy v období po narození zvyšuje riziko rozvoje přecitlivělosti na břízu a riziko rozvoje astmatu u předškoláků, kteří mají rodinnou zátěž alergie. Bříza je v severní Evropě hlavním alergenem. Vztah časné senzibilizace na břízu k pozdějšímu rozvoji pylové alergie zatím podrobně zkoumán nebyl.
Malé děti trpí častěji příznaky potravinové alergie než alergie pylové. Vztah těchto příznaků k rozvoji alergie v pozdějším věku také nebyl dosud zkoumán.
Švédští lékaři proto sledovali vývoj alergie u dětí, které měly ve věku jednoho až dvou let příznaky alergie na břízu nebo na trávy nebo alergie na ovoce a ořechy. Studie se zúčastnilo celkem 3619 dětí. V jednom roce a ve dvou letech byly u dětí zjišťovány příznaky pylové alergie (kýchání, sípání, vyrážka) na břízu, trávy nebo plevele a příznaky potravinové alergie (zvracení, průjem, vyrážka, otok v obličeji, kýchání a sípání) po požití ovoce a ořechů. (Poznámka autora: podle našich zvyklostí není doporučováno dětem do tří let podávat ořechy vůbec pro riziko vdechnutí.)
Ve čtyřech letech byl hodnocen výskyt astmatu, alergické rýmy a ekzému podle dotazníku, a byla prokazována senzibilizace na pylové alergeny stanovením alergických protilátek v krvi (hladina specifických IgE). Ve věku jednoho roku a dvou let mělo pouze 6 % dětí příznaky alergie na pyly a 6 % dětí alergii potravinovou na ovoce a ořechy. Oba typy alergie se vyskytly současně pouze u 1,4 % dětí. Výskyt sledovaných alergických obtíží byl ve věku jeden rok a dva roky tedy nízký.
Zvýšené riziko pylové alergie nebo astmatu, alergické rýmy a ekzému ve věku čtyř let bylo prokázáno pouze u dětí, které v jednom roce a ve dvou letech měly projevy jak pylové, tak současně potravinové alergie. Pokud se tedy tato kombinace příznaků vyskytne již v útlém věku, je to vážný signál, který předpovídá rozvoj a trvání alergie i v dalších letech.
(van)
Zdroj: Allergy 2008;63(11):1499–1504.
