Využitím neinvazivních metod jako vhodné alternativy k jaterní biopsii při hodnocení závažnosti onemocnění v průběhu terapie chronické hepatitidy C (HCV) se blíže zabývala studie amerických autorů. Výsledky své práce pak publikovali v listopadovém vydání časopisu World Journal of Gastroenterology.
Pacienti s chronickou HCV byli randomizováni k terapii interferonem po dobu 24 (v případě genotypu 2/3) nebo 48 týdnů (v případě genotypu 1). V době vstupu do studie a poté po 12 týdnech následného sledování byl u těchto pacientů proveden test FibroSURE (FS). Jedná se o americkou alternativu v Evropě dobře známého FibroTestu, tj. testu 5 markerů (alfa-2-makroglobulin, haptoglobin, apolipoprotein A1, GMT a celkový bilirubin). Stupeň jaterní fibrózy byl z bioptického vzorku jaterní tkáně určen pomocí klasifikace METAVIR. V průběhu terapie pak byla navíc u podskupiny pacientů provedena transietní elastografie (FibroScan, TE).
Z celkového počtu dva tisíce šedesát pacientů (z toho 253 Asiatů) bylo 1 682 klasifikováno jako METAVIR skóre F0-1 a 378 jako F2-4. Pro pacienty ze skupiny F2-4 vykazoval test FS senzitivitu 0,87 a specificitu 0,61; s plochou pod ROC křivkou 0,82. Odpovídající hodnoty TE (n = 214) byly 0,77, 0,88 a 0,88. V případě použití kombinace FS/TE (n = 209) to bylo 0,93, 0,68 a 0,88. Celková shoda FS/TE v diagnostice F2-4 byla 71 % (κ = 0,41), přičemž byla vyšší u Asiatů oproti Neasiatům (κ = 0,86 vs. 0,35; P < 0,001). Kombinace FS/TE pak vykazovala 97% přesnost právě u Asiatů. Vstupní FS skóre (0,38 vs. 0,51, P < 0,001) a TE skóre (8,0 kPa vs. 11,9 kPa, P = 0,006) byla nižší u pacientů se setrvalou virologickou odpovědí než u těch, kteří na léčbu neodpověděli, a zůstala taková i po celou dobu následného sledování.
Z výše uvedených výsledků tedy vyplývá, že pomocí FS a TE je možné odlišit formu nemoci mírnou od středně pokročilé, s potenciálně vysokou diagnostickou přesností u Asiatů s chronickou HCV.
(mik)
Zdroj: Patel K. et al. FibroSURE and FibroScan in relation to treatment response in chronic hepatitis C virus. World J Gastroenterol. 2011 Nov 7; 17 (41): 4581–9. DOI: 10.3748/wjg.v17.i41.4581
