83letý muž, bývalý primář, byl v květnu 2003 manželkou přiveden k vyšetření poté, co se stal verbálně i brachiálně agresivním během poskytované hygienické péče. Vyšetření předcházelo půlroční užívání piracetamu (1 200 mg 2× denně) a vinpocetinu (5 mg 2× denně), léky byly předepsány praktickým lékařem.

Příznaky demence, zejména postupně se zhoršující poruchy epizodické paměti, byly rodinou pozorovány poslední dva roky. Dále rodina popisovala časovou a místní dezorientaci, „mluvení z cesty“ zejména v posledním půlroce, apatii, moróznost a neschopnost sebeobsluhy. Ke skokovému zhoršení došlo 3 týdny před vyšetřením, patrně v souvislosti s horečnatým infektem a průjmy, kdy byl pacient 3 dny zcela dezorientován v čase i prostoru, přechodně i ve vztazích k rodinným příslušníkům.

Vyšetření prokázalo syndrom demence smíšené etiologie s poruchami středně těžkého stupně ve všech dimenzích: MMSE (test kognitivních funkcí Mini-Mental State Examination): 16 bodů, ADL (test aktivit běžného života): 90 bodů, IADL (test instrumentálních všedních činností): 25 bodů.

V terapii byl redukován piracetam a vinpocetin, nově nasazen donepezil a tiaprid. V prvních dvou týdnech došlo k celkovému zklidnění, nemocný dobře spolupracoval a přijímal nabízenou péči. Ve 3. a 4. týdnu byl pozorován neklid, útěk z bytu (skokem z okna v přízemí), opětovná agresivita v sebeobraně a častější inkontinence moči.

Byla snížena dávka donepezilu na 5 mg a tiaprid byl navýšen na 200–300 mg pro die, podle rozvahy ošetřovatelky. Nejlépe však nemocný spolupracoval až při úplném vysazení donepezilu a medikaci tiapridem v dávkování 50–50–100 mg, přičemž místo vysazeného donepezilu byl doporučen piracetam (1 200 mg denně), vinpocetin (5 mg 2× denně) a selegilin (5 mg 2× denně). Takto byl nemocný léčen do roku 2004.

Na jaře roku 2004 byl pacient stále více somnolentní, nepřijímal dostatečné množství tekutin, skóre MMSE kleslo na 10 bodů. Byl nasazen memantin, léčba tiapridem byla ponechána stejně. Po 6 týdnech nemocný podle zpráv od rodiny spontánně komunikuje, celý den je bdělý, sám iniciativně spolupracuje a snaží se organizovat aktivity rodinných příslušníků jako v dobách své plné síly. Po 3 měsících manuálně pracuje s elektronářadím, nezraňuje se, činnost má cíl a záměry dokončuje. V sociálních interakcích se projevuje jako dříve, bez problémů se zúčastnil promoce své vnučky v Karolinu. Po slavnosti však došlo ke zhoršení stavu až k úrovni před nasazením memantinu, aktivnějším a lépe spolupracujícím se nemocný stal až po několika týdnech. K dalšímu zlepšení pak došlo během pobytu v DCB Řepy, kde se během aktivit v denním stacionáři vytříbil ve slovním projevu a bavil okolí.

V září 2005 byl do medikace po opětovném zhoršení stavu (spavost, apatie, nespolupráce, odmítání stravy a tekutin –⁠ patrně v důsledku dehydratace v horkých letních dnech) k memantinu přidán do kombinace donepezil v dávce 5 mg pro die. Účinek léčby byl příznivý ve smyslu bdělosti, spolupráce i aktivity. V říjnu 2005 došlo k pádu s následnou hospitalizací a zhoršením psychického stavu, nemocný přestal komunikovat. Koncem listopadu 2005 pacient zemřel na následky rozvinuté bronchopneumonie.

(veri)

Zdroj: Kolouch J., Koukolík F., Balíková B. Překvapující efekt memantinu na vývoj Alzheimerovy demence. Psychiatrie pro praxi 2010; 11 (3): 122–124.