Tuková tkáň je v současné době považována za aktivní součást organizmu, která prostřednictvím adipocytokinů uplatňuje svůj endokrinní a imunologický vliv na ostatní tkáně. Její imunomodulační účinky byly popsány i u pacientů s revmatoidní artritidou (RA). Nedávno publikovaná prospektivní studie nizozemských autorů se proto snažila zjistit, jestli může body mass index (BMI) ovlivnit odpověď na terapii infliximabem.
Do zmiňované studie bylo zařazeno celkem 89 pacientů s aktivní RA, u kterých byla před zahájením terapie infliximabem vypočtena hodnota BMI. Následně byl těmto pacientům intravenózně podáván infliximab v dávce 3 mg/kg. Po 16 týdnech léčby byla hodnocena klinická odpověď na terapii a aktivita onemocnění, a to pomocí skórovacího systému Disease Activity Score in 28 joints (DAS28).
Průměrná hodnota BMI byla 26 ± 5 kg/m2 (rozmezí 17–42). BMI pozitivně korelovalo s DAS28 na začátku léčby (P = 0,001). Kovariační analýza byla použita ke korekci DAS28 před zahájením léčby. Byla nalezena vysoce signifikantní negativní závislost mezi BMI a absolutním poklesem DAS28 po 16 týdnech užívání infliximabu.
Autoři zjistili, že přestože je infliximab dávkován dle hmotnosti, pacienti s RA a současně vysokým BMI odpověděli na léčbu hůře, a to i po zohlednění DAS28 a pozitivity anticitrulinových protilátek. Tato zjištění podporují předpoklad, že tuková tkáň se může podílet na patofyziologii RA, přičemž může také sehrávat roli v etiopatogenezi jiných autoimunitních zánětlivých onemocnění léčených antiTNF preparáty.
(moa)
Zdroj:
Klaasen, R., Wijbrandts, C. A., Gerlag, D. M. and Tak, P. P. (2011), Body mass index and clinical response to infliximab in rheumatoid arthritis. Arthritis Rheum 2011; 63 : 359–364; doi: 10.1002/art.30136
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
