Idiopatický hypogonadotropní hypogonadismus může být způsoben nedostatečným uvolňováním nebo účinkem gonadotropin uvolňujícího hormonu (GnRH), může však jít i o kombinaci obou těchto mechanismů. Výsledkem je nedokončené pohlavní dospívání a nízká hladina testosteronu v krvi. Léčba zahrnuje exogenní pulsní podávání GnRH nebo gonadotropinu, které obnoví pubertální vývoj, a androgenů, které vyvolají virilizaci. Lékaři z bostonského Massachusetts General Hospital popisují ve své studii 15 pacientů ve věku 18–30 let s idiopatickým hypogonadotropním hypogonadismem, u kterých se po snížení dávky hormonů objevil ústup onemocnění. Pět z těchto mužů bylo léčeno pouze testosteronem, třem byl pulsně podáván GnRH. Zbylých sedm pacientů bylo léčeno jak testosteronem, tak i GnRH nebo gonadotropiny. Délka léčby se pohybovala od 5 měsíců do 21 let.
Průměrná hladina testosteronu se u sledovaných mužů po snížení podávaných dávek hormonů zvýšila z 55 ng/dl na 386 ng/dl, znatelně vzrostl i objem varlat. Hladiny LH a FSH se po oslabení hormonální léčby také zvýšily. Během šesti a půl roku po snížení dávky exogenně podávaných hormonů se u 13 z 15 pacientů hladina testosteronu pohybovala v normálním rozmezí. U jednoho muže, jehož hladina testosteronu se po dva roky udržovala v normě, se hypogonadismus znovu objevil poté, co muž upadl do těžkých depresivních stavů. U jednoho pacienta s nízkou hladinou testosteronu byl pozorován i snížený počet spermií.
Podle této studie nemusí být tedy hormonální léčba u pacientů s idiopatickým hypogonadotropním hypogonadismem nutná po celý život. Někteří pacienti s touto poruchou projdou spontánní pubertou až později, je tedy dobré hormonální léčbu čas od času přerušit a sledovat, zda se jejich endogenní sekrece gonadotropinů již nevrátila zpátky k normě.
Zdroj: New England Journal of Medicine
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
