U mužů s idiopatickým hypogonadotropním hypogonadismem nemusí být celoživotní hormonální léčba pro dlouhodobý ústup onemocnění nutná. K tomuto závěru došli ve studii zveřejněné koncem srpna 2007 v časopise New England Journal of Medicine američtí a britští vědci.
Idiopatický hypogonadotropní hypogonadismus může být způsoben nedostatečným uvolňováním nebo účinkem gonadotropin uvolňujícího hormonu (GnRH), může však jít i o kombinaci obou těchto mechanismů. Výsledkem je nedokončené pohlavní dospívání a nízká hladina testosteronu v krvi. Léčba zahrnuje exogenní pulsní podávání GnRH nebo gonadotropinu, které obnoví pubertální vývoj, a androgenů, které vyvolají virilizaci. Lékaři z bostonského Massachusetts General Hospital popisují ve své studii 15 pacientů ve věku 18–30 let s idiopatickým hypogonadotropním hypogonadismem, u kterých se po snížení dávky hormonů objevil ústup onemocnění. Pět z těchto mužů bylo léčeno pouze testosteronem, třem byl pulsně podáván GnRH. Zbylých sedm pacientů bylo léčeno jak testosteronem, tak i GnRH nebo gonadotropiny. Délka léčby se pohybovala od 5 měsíců do 21 let.
Průměrná hladina testosteronu se u sledovaných mužů po snížení podávaných dávek hormonů zvýšila z 55 ng/dl na 386 ng/dl, znatelně vzrostl i objem varlat. Hladiny LH a FSH se po oslabení hormonální léčby také zvýšily. Během šesti a půl roku po snížení dávky exogenně podávaných hormonů se u 13 z 15 pacientů hladina testosteronu pohybovala v normálním rozmezí. U jednoho muže, jehož hladina testosteronu se po dva roky udržovala v normě, se hypogonadismus znovu objevil poté, co muž upadl do těžkých depresivních stavů. U jednoho pacienta s nízkou hladinou testosteronu byl pozorován i snížený počet spermií.
Podle této studie nemusí být tedy hormonální léčba u pacientů s idiopatickým hypogonadotropním hypogonadismem nutná po celý život. Někteří pacienti s touto poruchou projdou spontánní pubertou až později, je tedy dobré hormonální léčbu čas od času přerušit a sledovat, zda se jejich endogenní sekrece gonadotropinů již nevrátila zpátky k normě.
Zdroj: New England Journal of Medicine
Líbil se Vám článek? Rádi byste se k němu vyjádřili? Napište nám − Vaše názory a postřehy nás zajímají. Zveřejňovat je nebudeme, ale rádi Vám na ně odpovíme.
Odborné události ze světa medicíny
Nemáte účet? Registrujte se
Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.
