První skupině zvířat byl pak podáván subkutánně enoxaparin v dávce 1 jednotka na gram tělesné hmotnosti, přičemž terapie byla zahájena 12 hodin před operací. Poté byla dávka aplikována 6 hodin po zákroku a bylo s ní pokračováno jednou denně po dobu 14 dní studie. Kontrolní skupině pak bylo podáváno 0,5 ml fyziologického roztoku. V období po zákroku byla pravidelně hodnocena epitelizace rány, její vaskularizace, buněčná infiltrace a jizva byla vystavena i zkoušce pevnosti v tahu.
Ze studie tedy vyplynulo, že podávání nízkomolekulárních heparinů je sice účinné v prevenci trombóz, zpožďuje však hojení ran, a to kvůli své podpoře krvácení. Tím způsobuje sníženou koncentraci fibroblastů a růstových faktorů v ráně, jež jsou nezbytné pro správné hojení.
(kam)
Zdroj: Oken O. F. et al.: The effect of prophylactic dose of a low molecular weight heparin on skin wound healing of rats, Acta Cir Bras. 2009 Nov–Dec; 24 (6): 471–5.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.