Hypotestosteronémie (hypoTST) u žen je poměrně málo známým tématem, a přitom přináší řadu problémů zejména v sexuálním životě. Sexuální dysfunkce žen je navíc vzhledem k multifaktoriálnosti této poruchy obtížně kvantifikovatelná.
Nejčastější příčinou sexuální dysfunkce je deprese. Dále může sexuální fungování ovlivnit chronické onemocnění, sexuální zneužívání v anamnéze, domácí násilí, gynekologické poruchy nebo některé léky. Méně diskutovanou příčinou je androgenní nedostatečnost. V její diagnostice je důležitá diferenciální diagnostika včetně laboratorního vyšetření hladiny androgenů, v praxi se ale jako první iniciuje psychoterapie a léčba antidepresivy.
Průměrná denní produkce TST u žen v reprodukčním období činí 0,2−0,3 mg. Z celkového množství se 50 % tvoří v tukové tkáni, 25 % v ovariích a 25 % v nadledvinách. V čase ovulace stoupá jeho produkce ovariem o 10−15 %. Hladina TST klesá s věkem, u mladých žen v reprodukčním období je jeho hladina téměř 2× vyšší než u žen v premenopauze.
Některé studie poukázaly na přímý vztah mezi sérovou hladinou TST, sexuální touhou a frekvencí pohlavního styku. U zdravých mladých žen hladiny volného TST (ale ne estradiolu a progesteronu) korelovaly se sexuální touhou a frekvencí masturbací. Antiandrogenní léčba byla významně spojená s nízkým zájmem o sex. Jednou z příčin nedostatečného pohlavního vzrušení může být snížené prokrvení pohlavních orgánů, jelikož TST po navázání na receptory v pochvě působí vazomotoricky a posilňuje její lubrikaci.
Příznaky hypoTST jsou málo specifické. Častěji se vyskytuje svalová slabost, únava, ztráta ochlupení, příbytek na váze či problémy při její redukci. Z psychických symptomů jsou to kromě sníženi sexuality i porucha koncentrace, změny nálad či panické ataky. Problémem je, že tyto příznaky se mohou vyskytnout u řady jiných chorob.
Hladiny TST variují cirkadiánně, ideální čas na odběr krve je ráno mezi 8. a 10. hodinou. K odlišení adrenálního a gonadálního původu androgenů je vhodné stanovit i hladinu dehydroepiandrosteronu (DHEA). U žen je však stanovení dolní hranice normy hladiny TST obtížné.
Nemoci spojené s hypoTST zahrnují bilaterální ovarektomií, insuficienci nadledvin, hypopituitarismus, užívání kombinované perorální antikoncepce či systémových glukokortikoidů a předčasné ovariální selhání. S nižší hladinou TST se rovněž pojí hysterektomie.
V Evropě (kromě Velké Británie) doposud nebyla schválená substituční léčba. Mezi omezení paušálního zavedení substituce patří problematická kvantifikovatelnost sexuální dysfunkce žen, limitace měření aktivity androgenních receptorů v pochvě a nedostatek randomizovaných studií.
Jako nejvhodnější forma substituce TST se jeví být transdermální náplast s pozvolným uvolňováním hormonu. Dle výsledků práce Shifrenové et al. vedla léčba postmenopauzálních žen užívajících perorální estrogenovou léčbu k signifikantnímu zvýšení kvality i kvantity sexuálních styků oproti placebu, a to bez objektivního vzestupu hladiny TST. Práce dalších autorů rovněž poukázaly na zlepšení sexuálního života žen na substituční léčbě.
V literatuře přibývají práce potvrzující významný výskyt androgenní insuficience u žen. Navzdory tomu je zařazení této klinické jednotky do praxe pomalé. Záměrem tohoto článku bylo zvýšit povědomí o symptomech, diferenciálnědiagnostických postupech a vhodné terapii této ne zřídkavé, avšak málo rozpoznané poruchy.
(raj)
Zdroj: Lacková E., Jandová K., Rušňák I. Testosterónová insuficiencia žien: pravda alebo mýtus? Sexuológia/Sexology 2016; : 30−33.
