Topické inhibitory kalcineurinu se u pacientů s atopickou dermatitidou zdají být vhodnou alternativou k topické léčbě kortikosteroidy, neboť neoslabují bariérovou funkci kůže, inhibují proteolytické enzymy ve stratum corneum a zároveň dokážou výrazně zlepšit přirozenou hydrataci pokožky.
Atopická dermatitida (AD) je zánětlivé onemocnění, které vzniká v důsledku narušení kožní bariéry a poruchy imunitního systému. Topické kortikosteroidy jsou − při krátkodobém používání − bezpečná a účinná léčba AD. Jejich dlouhodobé užívání je však spojené s poškozením kožní bariéry. Topické inhibitory kalcineurinu představují alternativní imunomodulační léčbu AD a předpokládá se, že nemají žádné nežádoucí vedlejší účinky na kožní bariéru.
Cílem studie britských autorů bylo porovnání účinků krému obsahujícího betamethason-valerát 0,1% (BMVc) a masti obsahující 0,1% takrolimus (TACo) na kožní bariéru.
Randomizované dvojitě slepé studie se účastnilo celkem 44 dobrovolníků: 25 dobrovolníků s klidovým AD (bez aktivních příznaků a jakékoliv léčby po dobu nejméně 6 měsíců), 10 zdravých dobrovolníků bez AD v anamnéze a 9 dobrovolníků s aktivní AD (diagnóza byla klinicky potvrzena dermatologem), kteří však neměli postižena předloktí, na něž se v průběhu pokusu aplikovaly zkoumané látky.
Na jedno předloktí byl aplikován BMVc a na druhé TACo, a to 2× denně po dobu 4 týdnů. Před zahájením studie a po jejím skončení byly hodnoceny biofyzikální a biologické vlastnosti stratum corneum (SC).
BMVc významně narušil funkci kožní bariéry, snížil její integritu a soudržnost, sníženy byly i hladiny kyseliny pyrrolidonkarboxylové (PCA) a kyseliny urokanové (UCA). U pacientů s aktivní AD došlo ke snížení až na úroveň subklinické bariérové poruchy. TACo naopak zachoval funkce kožní bariéry bez narušení její integrity a soudržnosti a ani nedošlo ke snížení hladiny PCA a UCA, přičemž významně zvýšil hydrataci pokožky u pacientů s AD na úroveň srovnatelnou se zdravou kůží. Oba přípravky snížily pH povrchu pokožky a aktivitu trypsinové proteázy, přičemž TACo těchto účinků dosáhl v podstatně větší míře.
Čtyři týdny léčby BMVc negativně ovlivnily biofyzikální a biologické vlastnosti pokožky a snížily úroveň přirozené hydratace. Naproti tomu TACo zlepšil stav kožní bariéry, zlepšil její hydrataci a efektivněji ovlivnil pH stratum corneum. Hlavním důvodem je, že reparační procesy kožní bariéry jsou významně ovlivněny pH v SC, jehož hodnota je regulačním faktorem homeostázy bariérové funkce kůže. Akutní forma AD se vyznačuje zvýšeným (zásaditějším) pH v SC, což vede k vyšší aktivitě proteolytických enzymů, degradaci enzymů nutných pro stavbu lipidových lamel, změnám v kožní bariéře a poruchám integrity SC. Kortikosteroidy vykazují alkalický účinek na kůži. Takrolimus naopak inhibuje proteolytické enzymy.
Výsledky ukazují, že takrolimus by měl být preferovaný jakožto dlouhodobá terapie AD, protože působí preventivně proti poškození kožní bariéry.
(norg)
Zdroj: Danby S. G., Chittock J., Brown K. et al. The effect of tacrolimus compared with betamethasone valerate on the skin barrier in volunteers with quiescent atopic dermatitis. Br J Dermatol 2014; 170: 914−921, doi: 10.1111/bjd.12778.
