Některé klinické studie ukazují negativní vliv poruch spánku a nedostatku spánku na zánětlivá střevní onemocnění. Ve studii popsané v následujícím textu skupina vědců z Rush University Medical Center v Chicagu a z Northwestern University v Evanstonu na myším modelu zjišťovala, zda existuje vztah mezi spánkovou deprivací a závažností a průběhem střevního zánětu.
Předmětem studie byla jak akutní spánková deprivace (ASD) v podobě 24hodinové pohybové aktivity v mechanickém otočném kole, tak chronická intermitentní spánková deprivace (CISD), kterou vědci nasimulovali jako epizodu akutní spánkové deprivace následovanou opakovanými dočasnými přerušeními spánku v otočném kole trvajícími šest hodin každý druhý den po dobu deseti dní.
K vyvolání kolitidy u myší posloužil 2% roztok natriumdextransulfátu (DSS), jenž byl myším přimícháván do vody v pítku po dobu sedmi dní. Rozvoj kolitidy a její závažnost vědci monitorovali pomocí denního měření poklesu hmotnosti myší a aktivity tkáňové myeloperoxidázy (MPO). Po deseti dnech trvání kolitidy histologicky vyšetřili střevní sliznici a provedli její skórování.
Ani ASD, ani CISD nevedly samy o sobě u myší ke vzniku kolitidy. Naproti tomu, pokud myši měly kolitidu (zde vyvolanou pomocí DSS), ASD zhoršovala zánět střevní sliznice, který se však neodrazil v poklesu hmotnosti. Aktivita MPO však byla u spánkově deprivovaných DSS myší významně vyšší než u DSS myší bez spánkové deprivace. CISD již k poklesu hmotnosti vedla a také došlo ke zhoršení kolitidy po histologické i klinické stránce.
Autoři studie ze zjištěných údajů odvozují, že spánková deprivace může u člověka se zánětlivým onemocněním střev, jako je ulcerózní kolitida a Crohnova choroba, vyvolat relaps onemocnění nebo zhoršení probíhajícího zánětu. Zároveň se nabízí otázka, zda zlepšení spánkového režimu u pacientů se střevními záněty povede ke zlepšení nálezu na střevní sliznici a zlepšení jejich klinického stavu. Na to by měla alespoň částečně odpovědět odpovídající klinická nebo preklinická studie.
(zak)
Zdroj: Sleep Medicine, Vol. 10, Issue 6, p. 597–603 (June 2009)
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
