Biologická terapie přinesla výrazné zlepšení výsledků léčby psoriázy, u části pacientů však i tato modalita selže. Za selhání biologické terapie se považuje neodpovídání na léčbu, sekundární ztráta její účinnosti (například v důsledku tvorby protilátek proti léčivu) nebo nutnost jejího vysazení z důvodu toxicity. Záměna konkrétního biologického léčiva za jiné v případě selhání léčby je jednou z terapeutických možností, ohledně postupu při sekvenční biologické léčbě však nejsou k dispozici jednoznačná doporučení.
Racionálním postupem v další terapii po selhání primární biologické léčby se zdá být nasazení biologika s odlišným mechanismem účinku − např. náhrada inhibitoru tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α) antagonistou interleukinů 12 a 23 (IL-12/23) nebo antagonistou IL-17. Zatím však nebyla publikována studie hodnotící účinnost jednotlivých biologických léčiv v terapii pacientů, u kterých došlo k selhání 1. linie biologické léčby.
Prezentovaná integrovaná analýza pracovala s daty ze dvou randomizovaných klinických studií fáze III AMAGINE-2 a AMAGINE-3. Těchto studií se účastnili dospělí pacienti se středně těžkou a těžkou formou plakové psoriázy. Účastníci byli randomizováni do 4 skupin v poměru 2 : 2 : 1 : 1. V průběhu 12týdenní indukční fáze dostávala první skupina antagonistu IL-17 brodalumab v dávce 240 mg každé 2 týdny (Q2W), druhá skupina brodalumab v dávce 140 mg Q2W, třetí skupina antagonistu IL-12/23 ustekinumab v dávce 45 nebo 90 mg (v závislosti na tělesné hmotnosti) 1. den, 4. týden a poté v intervalu 12 týdnů. Čtvrtá skupina byla placebová.
Za předchozí selhání léčby bylo považováno primární neodpovídání na terapii, sekundární ztráta účinnosti nebo netolerování léčby pacientem. Primárním hodnoceným parametrem studie byl podíl pacientů, kteří dosáhli zlepšení ≥ 75 % v indexu plochy a závažnosti psoriázy (PASI 75 − Psoriasis Area and Severity Index), a podíl pacientů, kteří dosáhli PASI 100 a skóre 0 nebo 1 ve statickém hodnocení PGA (Physician Global Assessment; sPGA).
493 pacientů zařazených do těchto studií mělo již předtím nasazenu biologickou léčbu, většinou se jednalo o inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-α). 334 z těchto pacientů dostávalo v aktuální studii brodalumab v dávce 210 mg Q2W (27 %), 159 bylo randomizováno do skupiny s ustekinumabem (26 %). Ve skupině léčené aktuálně brodalumabem 210 mg Q2W udávalo 150 pacientů (12 %) předchozí selhání biologické léčby, ve skupině léčené aktuálně ustekinumabem to bylo 62 pacientů (10 %).
Účinnost brodalumabu byla u nemocných s předchozí biologickou léčbou a bez ní srovnatelná. Na konci 12týdenní indukční fáze dosáhlo PASI 100 celkem 40,9 % pacientů bez předchozí biologické léčby a 39,5 % s touto léčbou v anamnéze. V případě pacientů ve skupině léčené ustekinumabem to bylo 21,1 a 17,0 %.
PASI 100 dosáhlo po 12týdenní indukční fázi brodalumabem 210 mg Q2W 41,7 % pacientů, u kterých byla předchozí biologická léčba úspěšná, a 32,0 % z těch, u nichž došlo k jejímu selhání. V případě ustekinumabu to bylo 21,1 a 11,3 %.
Bezpečnost terapie byla v obou ramenech srovnatelná a nebyl pozorován vliv předchozí biologické léčby na toleranci brodalumabu či ustekinumabu ve 2. linii.
Účinnost brodalumabu byla srovnatelná u pacientů s předchozí biologickou léčbou a bez ní. Po 12 týdnech léčby dosáhlo PASI 100 téměř 2× více pacientů léčených brodalumabem ve srovnání s ustekinumabem. Tento rozdíl byl ještě výraznější v případě srovnávání nemocných s anamnézou selhání předchozí biologické léčby. Oba přípravky byly dobře tolerovány.
(alz)
Zdroj: Papp K. A., Gordon K. B., Langley R. G. et al. Impact of previous biologic use on the efficacy and safety of brodalumab and ustekinumab in patients with moderate-to-severe plaque psoriasis: integrated analysis of the randomized controlled trials AMAGINE-2 and AMAGINE-3. Br J Dermatol 2018; 179 (2): 320−328, doi: 10.1111/bjd.16464.
