Tendence k zapíjení nebo zajídání stresu je poměrně častá. Nemívá příčinu pouze ve stresu samotném a na jejím rozvoji se podílí i jiné faktory (např. další onemocnění nebo některé psychologické charakteristiky osobnosti).
Lidé s tendencí zajídat stres si k tomu často volí snadno dostupná jídla, která mívají vysoký obsah cukrů, hodně kalorií a minimální výživovou hodnotu pro organismus (zmrzlina, chipsy, sušenky, čokoláda aj.). Pokud jsou tito jedinci ve stresu často, začne se u nich postupně rozvíjet obezita.
Ta má pro lidský organismus hned několik zásadních negativních důsledků. Vzhledem k tomu, že se zvyšuje tělesná hmotnost, vzrůstá i zátěž, kterou jsou nuceny nést klouby. Ty jsou takto přetěžovány, začnou bolet a kloubní aparát se poškozuje.
Vzrůstající zátěži ale jsou vystaveny také cévy a srdce. V cévách dochází k urychlení rozvoje aterosklerózy a s tím spojených postižení – od ischemické choroby srdeční (aterosklerotické pláty uzavírají koronární arterie, které zásobují kyslíkem srdeční sval, co je spojeno s bolestí na hrudníku) přes vysoký krevní tlak až po aterosklerotické uzávěry cév na dolních končetinách spojenou s bolestí při chůzi nebo v pozdějších stádiích i v klidu. Ani jeden z těchto stavů v konečném důsledku nekončí dobře. Srdeční sval je nucen pumpovat krev při nižším zásobení kyslíkem proti vyššímu odporu v cévách. Srdce může tedy postupně začít selhávat.
Obezita je také výrazným rizikovým faktorem rozvoje tzv. inzulínové rezistence, kdy receptory na povrchu buněk v organismu přestanou být citlivé vůči signálům přenášeným inzulínem, a dojde tedy k rozvoji cukrovky 2. typu.
Pokud zapíjíte stres příliš často a ve velkých dávkách, může dojít až k relativnímu snížení koncentrace sodíku v krvi (jeho množství v organismu zůstane stejné, ale vzhledem ke zvýšení hladiny tekutin, dojde ke zředění tohoto množství). Dochází tak k poruchám vnitřního prostředí a v konečném důsledku až k rozvoji otoků (dostatečná koncentrace sodíku v krvi drží tekutinu v cévách, pokud v krvi ale dostatek sodíku není, dochází k úniku tekutin mimo cévy a vznikají otoky), a to nejvíce v oblasti mozku.
Základem úspěchu je dokázat problém rozpoznat. Hlavním znakem zůstává, že dotyčný jí nebo pije i v situacích, kdy to nepotřebuje.
Dalším krokem je identifikovat, co touhu nadměrně jíst či pít spouští, a danou situaci řešit jiným způsobem. To může být často velice problematické. Pokud se to nedaří, je namístě kontaktovat odborníka, nejčastěji psychologa. Ten Vám pomůže situaci detailně rozebrat a navrhnout řešení, které bude pro Vás reálně zvládnutelné.
(ivh)
Zdroje:
DRYDEN-EDWARDS, Roxanne. Emotional Eating. Dostupné z: www.medicinenet.com/
DUNDAS, Brian, Melissa HARRIS a Meera NARASIMHAN. Psychogenic polydipsia review: Etiology, differential, and treatment. Dostupné z: link.springer.com
