Mezinárodní průřezová studie TALK-HYPO proběhla v reálných podmínkách u příbuzných diabetiků 1. i 2. typu v 9 zemích (USA, Kanada, Velká Británie, Dánsko, Německo, Francie, Itálie, Španělsko, Japonsko). Studie zařadila 4300 příbuzných diabetiků, kteří během dubna/května 2019 vyplnili on-line dotazník se 47 otázkami. Jednalo se nejčastěji o rodiče a manžele/manželky nebo partnery/partnerky pacientů, ale také o jejich prarodiče, nevlastní rodiče, děti, vnoučata, sourozence, tety, strýce a další. Průměrný věk respondentů činil 47 let (48 % mužů), průměrný věk pacientů s diabetem 63 let (55 % mužů).
Mírnou/středně závažnou hypoglykémii během dne s výskytem u příbuzného diabetika alespoň 1× měsíčně uvádělo 63 % respondentů, přičemž u 26 % se alespoň 1× měsíčně jednalo o těžkou hypoglykémii. V posledním roce byla s hypoglykémií hospitalizována třetina diabetiků.
Celých 91 % účastníků průzkumu označilo hypoglykémii za významný problém při léčbě diabetu. Většina cítí závazek pomáhat s jejím řešením: poskytovat emocionální podporu, pomáhat s léčbou, léčit těžkou hypoglykémii, pomáhat s prevencí, provádět každodenní monitorování hypoglykémie. Hypoglykémie příbuzného diabetika ovlivňuje život 42 % respondentů: 66 % na ni myslí alespoň 1× měsíčně, u 43 % vyvolává obavy, úzkost, bezmoc nebo strach, 35 % má pocit ztráty nezávislosti, 29 % vnímá nepříznivý dopad na společenský život. Situaci výmluvně dokumentují videozáznamy zachycující rodiny, jejichž členové se svěřili s tím, co pro ně hypoglykémie jejich blízkého představují a jak je vnímají (ke zhlédnutí zde: www.mluvteohypoglykemii.cz).
O hypoglykémii mluví s příbuznými diabetiky 91 % dotázaných, přičemž 45 % z nich konverzaci iniciuje. Tato konverzace jim usnadňuje pochopit, jak mohou pomoci svým příbuzným s diabetem hypoglykémii zvládnout (v 85 %) a co diabetik při hypoglykémii prožívá (88 %). Pouze 34 % uvádí pravidelné hovory o hypoglykémii s příbuzným diabetikem. Většina (76 %) ovšem souhlasí, že častější hovory by mohly příznivě ovlivnit život pacienta s diabetem.
Jak vysvětluje jeden z autorů studie TALK-HYPO prof. Stewart B. Harris, hypoglykémie je vnímána jako významná zátěž nejen pro osoby s diabetem, ale i pro jejich rodinné příslušníky. Studie názorně ukázala, že rozhovory o hypoglykémii s příbuznými s diabetem upevnily vzájemné rodinné vazby (www.mluvteohypoglykemii.cz/study.html). Profesor Harris přímo uvádí, že jako lékař, který má ve své péči mnoho pacientů podstupujících léčbu inzulinem, si uvědomil, že do diskuse o hypoglykémii by mělo být zapojeno více lidí než jen pacient s diabetem − především by měla zahrnovat osoby, které žijí s někým, kdo je riziku hypoglykémie každý den vystaven.
Bariéry, proč respondenti s příbuzným diabetikem a hypoglykémii nemluví, identifikované v rámci studie zahrnují neochotu diabetika o hypoglykémii mluvit, jiné bydliště diabetika a respondenta, nedostatek sebedůvěry nebo znalostí a pocit, že to není jeho úkol či role. Protože může být obtížné rozhovor o hypoglykémii zahájit, nabízejí webové stránky www.mluvteohypoglykemii.cz také konkrétní tipy jak s rozhovorem začít, a to jak pro rodiny, tak pro lékaře.
Nová inzulinová analoga díky svým vlastnostem posouvají léčbu diabetu 1. i 2. typu směrem k dobré kompenzaci.
Na co je dobré se zaměřit při výběru bazálního inzulinu? Zcela jistě na dlouhodobost účinku a podobu farmakokinetického profilu (čím plošší, tím lepší). Výhodou je také flexibilita aplikace inzulinu, která představuje určitý komfort pro pacienta. Příčinou špatné kompenzace pacientů bývají často opakované hypoglykémie, které pacienti obvykle řeší „dojídáním“ nebo snižováním doporučené dávky inzulinu. Od loňského roku je na trhu nový bazální inzulinový analog degludek s dlouhodobým účinkem a velmi zajímavými výsledky klinických studií potvrzujícími snížení rizika hypoglykémií. Předcházet hypoglykémiím je tak opět o něco snadnější.
(zza)
Zdroje:
1. Ratzki-Leewing A., Parvaresh Rizi E., Harris S. B. Family members: the forgotten players in the diabetes care team (the TALK-HYPO Study). Diabetes Ther 2019 Dec; 10 (6): 2305−2311, doi: 10.1007/s13300-019-00687-y.
2. Schultes B, Tentolouris N, Knudsen TS, et al. EU-TREAT 2: Switching to insulin degludec improves glycaemic control in patients with T2DM in a real-world setting. Poster presentation. 77th Annual Scientific Sessions of the American Diabetes Asosciation (ADA), San Diego, 2017 Jun.
3. Meneghini L., Atkin S. L. , Gough S. C. et al. The efficacy and safety of insulin degludec given in variable once-daily dosing intervals compared with insulin glargine and insulin degludec dosed at the same time daily: a 26-week, randomized, open-label, parallel-group, treat-to-target trial in individuals with type 2 diabetes. Diabetes Care 2013; 36: 858–864, doi: 10.2337/dc12-1668.
4. Mathieu C., Hollander P., Miranda-Palma B., et al. Efficacy and safety of insulin degludec in a flexible dosing regimen vs insulin glargine in patients with type 1 diabetes (BEGIN: Flex T1): a 26-week randomized, treat-to-target trial with a 26-week extension. J Clin Endocrinol Metab 2013; 98: 1154–1162, doi: 10.1210/jc.2012-3249.
5. Heller S., Buse J. B., Fisher M. et al. Insulin degludec, an ultra-longacting basal insulin, versus insulin glargine in basal-bolus treatment with mealtime insulin aspart in type 1 diabetes (BEGIN Basal-Bolus Type 1): a phase 3, randomised, open-label, treat-to-target non-inferiority trial. Lancet 2012; 379: 1489–1497, doi: 10.1016/S0140-6736(12)60204-9.
6. Bode B., Buse J. B., Fisher M. et al. BEGIN® Basal-Bolus Type 1 trial investigators. Insulin degludec improves glycaemic control with lower nocturnal hypoglycaemia risk than insulin glargine in basal-bolus treatment with mealtime insulin aspart in type 1 diabetes (BEGIN® Basal-Bolus Type 1): 2-year results of a randomized clinical trial. Diabet Med 2013; 30: 1293–1297, doi: 10.1111/dme.12243.
CZ20DI00001
