Pacienty trpící narkolepsií se záchvaty kataplexie v anamnéze často sužují také poruchy příjmu potravy. Vyplývá to ze studie vedené holandskými vědci v čele s doktorem Halem Fortuynem z univerzity v Nijmegenu. Podrobné výsledky výzkumu byly publikovány v březnovém čísle časopisu Sleep.
Předmětem výzkumu byly příčiny excesivního nárůstu hmotnosti pacientů, který se s kataplexií a excesivní denní spavostí často pojí. Navíc byly již dříve u těchto pacientů případy poruch příjmu potravy hlášeny. Vědci proto sestavili studii, v níž porovnávali poruchy stravování u šedesáti pacientů s narkolepsií se sto dvaceti kontrolními probandy bez narkolepsie. Probandi a pacienti k sobě byli přiřazeni s ohledem na věk a pohlaví. Studie se řídila podle postupů pro klinický výzkum v neuropsychiatrii (Schedules for Clinical Assessment in Neuropsychiatry, SCAN).
První co studie ukázala, byla skutečnost, že 23,3 % pacientů trpí poruchami příjmu potravy. Naproti tomu v kontrolní skupině se žádný klinický případ poruch příjmu potravy nevyskytl. Zjištěné poruchy byly ve většině případů klasifikovány jako „blíže nespecifikovaná porucha příjmu potravy“ s inkompletní formou záchvatovité poruchy příjmu potravy. Přibližně u poloviny těchto pacientů byla pozorována přetrvávající touha po jídle projevující se jako časté epizody přejídání a záchvaty žravosti. Dvacet pět procent pacientů vykazovalo takovéto obtíže minimálně dvakrát týdně.
Podle celkových výsledků studie se u narkoleptických pacientů signifikantně častěji než v běžné populaci vyskytuje přejídání, záchvatovitý příjem potravy a přetrvávající touha po jídle. Užívaná léčba během studie přitom celkově neměla vliv na prevalenci příznaků a diagnózu poruchy příjmu potravy. Pouze pacienti užívající antidepresiva vykazovali mírně zvýšenou chuť k jídlu a častěji u nich docházelo k problémům s denními aktivitami v souvislosti se stravováním.
Biochemickým podkladem poruch příjmu potravy u pacientů s narkolepsií by podle doktora Fortuyna a jeho spolupracovníků pravděpodobně mohl být deficit hypokretinu, jenž je častou příčinou narkolepsie.
(zak)
Zdroj: Sleep 2008;31 : 335–341.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.