V laboratoři se cukrovka pozná jednoduše: v krvi máme vyšší hladinu cukru, než bychom mít měli. S jejím rozpoznáním v běžném životě už to ale tak lehké není. Pokud člověk přehlíží varovné signály nebo jsou u něj málo výrazné, může se stát, že bude dlouho diabetikem bez svého vědomí. Neléčená cukrovka ovšem znamená neustále vysokou hladinu glukózy v krvi, což vede k poškozování celé řady orgánů – nejčastěji očí, ledvin, nervů, srdce a cév. Zvyšuje se také riziko vzniku obezity, vysokého krevního tlaku a dalších přidružených nemocí, shrnovaných pod pojem metabolický syndrom.
Odhalování nemocných jedinců, kteří nepociťují žádné příznaky, se nazývá screening. Spočívá v pravidelném preventivním vyšetření všech lidí, kteří patří do určité rizikové skupiny – všem se jistě vybaví např. mamografický screening karcinomu prsu u žen starších 45 let. Pokud je nemoc častá, závažná a její diagnostika nenáročná, má slušnou šanci dostat se mezi onemocnění podléhající populačnímu screeningu. A cukrovka všechny tyto parametry splňuje dokonale.
Screening diabetu se provádí stanovením glykémie (hladiny krevního cukru) nalačno. Jde o všem dobře známé ranní odběry, před kterými se člověk nesmí nasnídat ani napít sladkého čaje. Když tato ranní glykémie překročí určitou hodnotu, jedná se o potvrzenou cukrovku (ovšem za předpokladu, že pacient byl skutečně nalačno). Na krevní testy vás odešle praktický lékař – jde o součást pravidelné preventivní prohlídky. Jednou za dva roky by je měl podstoupit každý zdravý dospělý. U lidí, kteří mají vyšší nebezpečí vzniku diabetu, je lepší takto glykémii kontrolovat každý rok. Mezi rizikové faktory patří například:
Glykémie nalačno samozřejmě není ani zdaleka jediným vyšetřením, které lze pro diagnostiku cukrovky využít. Do těch další ještě spadají:
(luko)
Zdroje:
www.webmd.com
www.lecbacukrovky.cz
KITTNAR, Otomar, et al. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha: Grada, 2011. 790 s. ISBN 978-80-247-3068-4.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
