Lokální léčba tvoří základní pilíř léčby mírné a středně těžké psoriázy. Mezi hlavní výhody lokální terapie patří především působení léku přímo v místě projevů choroby, dlouhodobá bezpečnost, dostupnost a v neposlední řadě i cena. Lokální léčba jakožto monoterapie je u psoriázy doporučována při postižení méně než 10 % tělesného povrchu.
Při volbě léku pro lokální terapii je potřeba zvážit řadu faktorů, mezi které patří:
Pro komplexní lokální léčbu psoriázy můžeme vybírat z léků diferentních (kortikoidy, analoga vitaminu D3, cignolin a dehty) a léků podpůrných (keratolytika a emoliencia).
Představují nepostradatelnou součást akutní léčby. V monoterapii se hodí u mírných forem nebo k předléčení. U středně těžkých až těžkých forem se doporučuje kombinovat je s nekortikoidními externy (analoga vitaminu D3, cignolin a dehty). V indukční fázi lokální léčby jsou doporučovány zejména kortikoidy silné a velmi silné, jako jsou betamethason-dipropionát, momethason-fuorát či klobetasol-propionát. Dětem, starším lidem a osobám s projevy psoriázy v obličeji se doporučují kortikosteroidy slabší.
Současným trendem je jejich použití v kombinaci s kortikosteroidy, jsou tedy výhodné i pro indukční terapii. Prvním lékem registrovaným v České republice byl kalcipotriol. Srovnávací studie prokázaly vyšší účinnost při používání fixních kombinací analog vitaminu D3 s kortikosteroidy (například kalcipotriol a betamethason-dipropionát) než při jejich samostatném použití.
Hlavním zástupcem je kyselina salicylová, používaná obvykle v 5−10% koncentraci. Důležité je vědět, že se nesmí používat současně s analogy vitaminu D3, protože způsobuje jejich inaktivaci, a také není vhodná před fototerapií. Dalšími významnými keratolytiky jsou urea (4–8 %), kyselina mléčná (6–12 %) či propylenglykol (10 %) a glycerin.
(zzka)
Zdroj: Benáková N. Lokální léčba psoriázy I: psoriasis vulgaris. Doporučené postupy České dermatologické společnosti ČLS JEP. Česká a slovenská dermatologie 2012; 87 (1): XXIV–XXXII.