Přinese transformace oddělení na kliniku nějaké zásadní změny?
To, že jsme se stali klinikou, je spíše formální akt. Většinu činností jsme vykonávali již dříve, jde spíš o završení našeho úsilí a oficiální potvrzení statutu, který je důležitý pro obě naše organizace, tedy fakultní nemocnici a lékařskou fakultu. Nově se u nás budou konat atestace lékařů z psychiatrie, v úvaze jsou atestace psychologů. Dosud jsme byli trochu „bílá vrána“ – fungovali jsme v rámci fakultní nemocnice, ale jen jako oddělení, což neodpovídalo obsahu ani požadavkům.
Na vašem pracovišti se věnujete i výzkumu. Které oblasti jsou pro vás prioritní?
Máme několik oblastí, kterým se věnujeme systematicky. Tou první je monitorování plazmatických koncentrací psychofarmak – tedy sledování, jaká je dostupnost léku v organismu a jak se od toho odvíjí jeho účinnost či nežádoucí účinky. Druhou oblastí jsou postupy léčby v perinatálním období. Dále je to také výzkum účinnosti repetitivní transkraniální magnetické stimulace u různých diagnóz. Čtvrtou oblast představuje využití transkraniální ultrasonografie v psychiatrii. Kromě toho probíhají dílčí výzkumy v dalších oblastech.
Dětská a dorostová psychiatrie je dnes velmi aktuální téma. Proto jste zřídili Centrum duševního zdraví pro děti?
Počty dětí s psychickými obtížemi rychle rostou, což pandemie COVID-19 ještě urychlila. Už při plánování nového pavilonu jsme proto chtěli posílit služby pro děti, zejména ambulantní formy, které umožňují intenzivní léčbu bez nutnosti hospitalizace. Na zřízení psychiatrických lůžek jsme postrádali materiální i personální kapacity, ale možnost léčit se intenzivně a přitom spát doma je pro řadu dětí velkou úlevou.
Dnes nabízíme denní stacionář pro mladší děti i adolescenty a pro nejtěžší případy máme Centrum duševního zdraví, kde kromě lékařů a psychologů působí i sociální pracovníci a speciální pedagogové. Ti mohou pomoci i mimo nemocnici, například ve škole či rodině. Poptávka je ale extrémně vysoká a v regionu dnes chybí dětská lůžka, proto bychom je v budoucnu rádi zřídili.
Jak je to se spádovostí?
Primárně se zaměřujeme na děti z Ostravska, kde kapacitně sotva stačíme. Pokud jde o ambulantní péči nebo denní stacionář, přijímáme i děti mimo Ostravu. Záleží spíše na tom, zda jsou rodiče schopni dítě denně přivážet. Smyslem center duševního zdraví je, aby pro děti s nejtěžšími problémy byla maximálně dostupná, a proto mají vždy jasně vymezenou spádovou oblast. Pokud by taková centra přijímala pacienty z velké vzdálenosti, rychle by se zaplnila a obtížně zajišťovala práci v terénu. Roli v tom hraje i organizace sociálních služeb, které jsou regionálně vázané.
Reálně je tedy spádová oblast vyhrazena právě pro Centrum duševního zdraví. U všech našich služeb ale musíme vzhledem k obrovskému převisu poptávky pečlivě posuzovat, koho do péče přijmout. Často postačí péče praktického lékaře doplněná konzultací s psychiatrem.
Jak se psychiatrická péče posunula za dobu vašeho působení?
Když jsme před 15 lety začínali pracovat na rozvoji oddělení, měli jsme 16 lůžek a několik lékařů a psychologů. Dnes je z nás klinika se 66 lůžky a více než dvěma desítkami lékařů a desítkou psychologů, takže kapacitou, službami i odborností jsme se posunuli hodně. Současně ale také narůstá počet duševně nemocných a síť péče tomu nestačí. Navíc část psychiatrů je v předdůchodovém věku, takže dostupnost služeb by se v budoucnu mohla ještě zhoršit. Proto psychiatrie usiluje o posilování především ambulantních a terénních služeb, ale také o větší spolupráci se sociálním a školským systémem.
Po desetiletích stagnace konečně probíhá reforma péče o duševní zdraví, která přináší postupné změny. Přestože zdroje stále nejsou dostatečné a počet pacientů roste rychleji než kapacity, pozitivní vývoj je zřetelnější než v minulosti a obor se zatraktivňuje i novými možnostmi léčby.
Velmi diskutovaná je dnes i ve zdravotnictví umělá inteligence. Jaké pro ni vidíte využití ve vaší praxi?
Myslím, že ji budeme muset do naší práce začlenit. Pomoci nám může v řadě oblastí. Překvapilo nás, nakolik dokážou jazykové modely věrohodně komunikovat. Původně jsem si myslel, že AI nejdříve nahradí radiology při popisu snímků nebo se jednou operační roboti naučí od chirurgů operovat, ale ne že bude AI schopná systematicky empaticky komunikovat s pacientem – a přesto je to realita.
Umělá inteligence by mohla pomoci zvládnout převis poptávky, třídit pacienty a podporovat ty s nejlehčími a snadno zvladatelnými problémy. Mohla by je třeba do určité míry i monitorovat, zatímco čekají na přístup k odborníkům. Ale pořád si nemyslím, že AI dokáže plnohodnotně nahradit kontakt s druhým člověkem a jeho přijetí. Jsme zatím na začátku a bude potřeba tyto modely dál vyvíjet, ale také hlídat.
MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz
