Tablety a kapsle představují nejčastější formu léků obecně. Některé pilulky mohou být speciálně konstruované tak, ale léčivou látku uvolňovaly postupně, a jejich účinek tak vydržel déle. Nevýhodou léků podávaných ústy je možné ovlivnění jejich vstřebání kvůli obsahu žaludku a dráždění žaludeční sliznice.
Léky proti bolesti ve formě roztoků představují výhodu zejména pro jedince, kteří mají problém s polykáním. Spolknutí kapiček je totiž jednodušší než pevných tablet. Užívají je proto často starší nemocní.
Sirupy, šumivé tablety a rozpustné prášky se sladkou chutí ocení především malé děti. Vypití šumivého nápoje, který vznikne smícháním rozpustného léku proti bolesti a vody, děti obvykle snáší lépe než spolknutí většího množství hutného sirupu.
Předností čípků zaváděných do konečníku je rychlejší působení léku v porovnání s léky, které se užívají ústy. Další výhodou čípků je skutečnost, že neprochází žaludkem a nedráždí jeho sliznici.
Léky proti bolesti se dají podat také injekčně, a to buď do podkoží, do svalu, nebo nitrožilně. Výhodou je bezpochyby rychlý nástup účinku.
Nástup účinku léku, který se podává nalepením náplasti na neochlupenou část těla, je postupný. Zato však vydrží po dlouhou dobu, a dokonce několik hodin poté, co je náplast odstraněna. Účinná látka navíc nezatěžuje trávicí systém. Náplasťové formy léků proti bolesti se obvykle užívají u krutých bolestí, například u onkologicky nemocných.
Někdy je možné využít účinku léků proti bolesti pouze v bolestivém místě, takzvaně lokálně. V takovém případě se aplikují nejrůznější gely, spreje, krémy nebo masti. Protože působí jen v daném místě, neovlivňují nijak fungování vnitřních orgánů (jater, ledvin) a nedráždí sliznici trávicího traktu.
(veri)
Zdroj: www.patient.co.uk
