Bércové vředy jsou obávanou komplikací chronické venózní insuficience. Jejich léčba je často svízelná a její výsledky nejisté. Následující kazuistika demonstruje možnost léčby bércových vředů autologní plazmou a dermoepidermálními štěpy.
Popis případu
Pacientka ve věku 73 let s chronickou venózní insuficiencí byla zhruba 23 let intermitentně léčena v cévní ambulancí Fakultní nemocnice Olomouc pro rozsáhlé bércové vředy. Pro zhoršení defektů byla v listopadu 2010 odeslána k další léčbě na oddělení plastické a estetické chirurgie. Na pravém bérci se nacházel velký povleklý téměř cirkulární vřed s bělavými nekrózami produkující zkalený sekret.
Léčba
V období od ledna 2011 do ledna 2014 absolvovala pacientka opakovaně larvoterapii, transplantaci dermoepidermálního štěpu a aplikaci autologní plazmy, po které se štěp přihojil v celém rozsahu. Bohužel vzhledem k základní diagnóze se po zhojení defekty vždy znovu objevily, léčba ale bránila výraznější progresi nálezu.
Během let 2014 a 2015 pokračovala léčba pacientky následovně. V únoru 2014 byl defekt na bérci vpravo klidný, stabilizovaný a z 90–95 % pokrytý velmi kvalitními granulacemi. V březnu 2014 byl transplantován dermoepidermální štěp, pod který bylo aplikováno 0,5 ml obohacené plazmy a dalších 1,5 ml bylo podáno infiltrativně do okrajů defektu. Na kontrole o měsíc později byl na ventrální straně pravého bérce povrchní chronický defekt o velikosti asi 6 × 2 cm, k přihojení štěpu došlo distálně na ploše zhruba 2 × 2 cm a proximálně asi na ploše 1 × 1 cm. V září 2014 byl transplantován další dermoepidermální štěp, z něhož adherovalo asi 20 %, bohužel i přesto došlo ke zvětšení plochy rány na 11 × 6 cm. V prosinci 2014 bylo proto do rány aplikováno 6,5 ml obohacené plazmy a 1 ml po exkochleaci pod fólii. Na kontrole po týdnu došlo k parciální granulaci spodiny, nadále byla opakovaně aplikována obohacená plazma. Po opakovaných aplikacích došlo v únoru 2015 ke zlepšení stavu rány a mohla být využita transplantace dermoepidermálního štěpu.
Shrnutí a závěr
V terénu chronické venózní insuficience se schopnost hojení tkání výrazně snižuje. Hojení bércových vředů pak bývá nesmírně zdlouhavé a problematické, přičemž ani výše uvedená kazuistika není výjimkou. Autologní plazma a dermoepidermální štěpy jakožto hlavní metody léčby zde často přinejmenším bránily zhoršování stavu, který by v opačném případě mohl progredovat až k nutnosti amputace končetiny. Tyto léčebné metody mají tedy v léčbě bércových vředů v terénu chronické venózní insuficience rozhodně své místo.
(ivh)
Zdroj: Bc. Iveta Hatalová. Kazuistika z oddělení plastické a estetické chirurgie Fakultní nemocnice Olomouc.
