Pacienti, kteří si stěžují na nekvalitní spánek, mají často zároveň zhoršenou schopnost zapamatování. Dosavadní studie v této souvislosti prokázaly, že vynechání jednoho nočního spánku má za následek snížení aktivity hippokampu. Vědci z nizozemského institutu pro neurovědy se na souvislost hippokampální aktivity a poruch spánku zaměřili blíže a zjistili, že i mírné poruchy spánku v podobě povrchního spánku, které nevedou ke zkrácení celkové délky spánku, způsobují snížení aktivity hippokampu a zhoršují proces učení a pamatování.
Podrobné informace o výsledcích výzkumu byly uveřejněny v lednovém vydání časopisu Neuroscience. Nizozemští vědci se zaměřili především na sledování výskytu pomalých mozkových vln během nonREM spánku, jelikož podle současných teorií dochází během výskytu těchto vln k regeneraci mozku, který je pak znovu schopen kvalitně pracovat.
Studie se zúčastnilo celkem třináct zdravých dobrovolníků o průměrném věku šedesát let. Před studií a během ní byla opakovaně testována jejich paměť pomocí zapamatovávání obrázků, a to jak po nepřerušovaném spánku, tak po navozeném povrchním spánku. Mozková aktivita účastníků studie byla během testování paměti sledována pomocí funkční MRI.
Povrchní spánek vědci vyvolávali pomocí akustických signálů. Přítomnost povrchního spánku sledovali na EEG (vymizení vln nízkých frekvencí a vzestup alfa-aktivity a vyšších frekvencí). Předmětem sledování byla dále celková délka spánku, jeho efektivita, počet přerušení hlubokého spánku a počet nepřerušených fází hlubokého spánku.
Ukázalo se, že po povrchním spánku došlo k významnému zhoršení paměti a fMRI zároveň detekovala snížení aktivity anteriorní části pravé hippokampální formace. Neporušené zůstalo rozpoznání nových deklarativních informací, zatímco implicitní učení nevyvolalo aktivaci hippokampu. K optimální aktivitě hippokmapu a zároveň k nejlepšímu naučení se testovaných objektů vedl hluboký, nepřerušovaný spánek.
(zak)
Zdroj: Nature Neuroscience 12, 122–123 (2009).
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
