Terapeutické možnosti v případě kožní sarkoidózy jsou omezené. Nicméně již bylo publikováno několik případů pojednávajících o její úspěšné léčbě antiTNF preparáty. Následující text popisuje zkušenosti dermatologů z Hôpital Saint-Louis v Paříži, kde bylo pro refrakterní kožní sarkoidózu léčeno infliximabem (IFX) celkem devět pacientů (8 žen, 1 muž). Odpověď na léčbu a nežádoucí účinky byly hodnoceny při každé návštěvě. Celková reakce na léčbu pak byla hodnocena před a po každém kole podání terapie a byla klasifikována jako vymizení (vyléčení), dobrá odpověď (minimální aktivní léze), zlepšení (snížení velikosti nebo počtu lézí, ale stále přítomnost několika aktivních lézí) a žádná změna nebo zhoršení.
Medián věku v době zahájení terapie IFX byl 51 let (45–66 let). U tří pacientů došlo k vymizení lézí, u čtyř byla popsána dobrá odpověď na léčbu a u dvou došlo ke zlepšení nálezu. Medián doby uplynuté do maximálního zlepšení byl 12 týdnů (2–22 týdnů). Po mediánu 9 podaných dávek (5–33) byla terapie IFX ukončena u šesti pacientů. U pacienta č. 4 nedošlo rok po výměně IFX za metotrexát k relapsu. U pěti dalších pacientů došlo k relapsu po mediánu 9 týdnů (3–16).
V druhém kole byl IFX podán 5 pacientům, u kterých došlo k relapsu po uplynutí mediánu 6,8 měsíce (3,6–16,6 měsíce). U čtyř pacientů došlo k podobnému zlepšení jako v průběhu prvního kola terapie. U pacienta č. 7 byla terapie IFX přerušena. Zatímco dříve u něj došlo k relapsu na terapii hydroxychlorochininem, na terapii metotrexátem byla sarkoidóza po 19 měsících sledování stále pod kontrolou.
Medián celkové doby následného sledování po zahájení terapie IFX byl 34,2 měsíce (3,3–76,5 měsíce). Na konci sledování došlo u 3 pacientů k vyhojení kožních lézí, 3 pacienti vykazovali dobrou odpověď, u jednoho došlo ke zlepšení nálezu, u jednoho naopak nebylo pozorováno žádné zlepšení a jeden pacient se vytratil ze sledování. Pět pacientů bylo v době ukončení sledování stále na terapii IFX, přičemž u dvou z nich byla terapie perorálním prednisonem vysazena a u ostatních byla dávka alespoň snížena (medián dávky prednisonu 6 mg/d na rozdíl od 12 mg/d před léčbou infliximabem). V průběhu terapie nebyly pozorovány žádné závažné nežádoucí účinky.
IFX se zdá být v terapii refrakterní kožní sarkoidózy efektivní a umožňuje snížení dávky steroidů. Léčebný režim by měl být přizpůsoben klinické odpovědi, přičemž dlouhodobá léčba je dobře tolerována a někdy může být z důvodu rizika relapsu po jejím vysazení nevyhnutelná. V případě nedostatečné odpovědi může být ke zvýšení účinnosti infliximabu někdy nevyhnutelné navýšení dávky infliximabu (až na 10 mg/kg každé 4 týdny) a použití nízkodávkované konkomitantní terapie metotrexátem.
(mik)
Zdroj: Sené T. et al. Infliximab as a steroid-sparing agent in refractory cutaneous sarcoidosis: Single-center retrospective study of 9 patients. J Am Acad Dermatol. 2012 Feb; 66 (2): 328–32.
