Nové varianty viru SARS-CoV-2 se objevily koncem roku 2020 na 3 kontinentech a začaly se rychle rozšiřovat na úkor variant původních. Všechny 3 sdílejí stejnou mutaci N501Y v receptor-vazebné doméně proteinu S (spike). Tato mutace umožňuje proteinu S lépe se vázat na buněčný receptor viru − protein ACE2.
Tyto varianty viru jsou schopny unikat některým typům neutralizačních protilátek. Oxfordští výzkumníci se proto ve své studii, jež zatím neprošla recenzním řízením v odborném časopise, zaměřili na to, do jaké míry protilátková odpověď navozená očkováním nebo infekcí prodělanou před objevením se mutací, chrání před novými variantami.
Byly provedeny odběry vzorků dobrovolníků očkovaných 2 dávkami vakcíny od společností Pfizer/BioNTech a dále vzorků pacientů, kteří přirozeně prodělali onemocnění COVID-19 na jaře 2020.
Testována byla protilátková a T-buněčná odpověď proti referenčnímu izolátu VIC001 (původní kmen B z jara 2020) a mutovaným variantám B1.1.7 (tzv. britská mutace) a B1.351 (tzv. jihoafrická mutace).
Byla zjištěna snížená schopnost izolovaných protilátek neutralizovat mutantní varianty, zejména jihoafrickou. Toto snížení bylo méně výrazné u protilátek po očkování oproti protilátkám po prodělané infekci, což je pravděpodobně způsobeno vysokou potencí homotypické protilátkové odpovědi. Nicméně očkování pouze jednou dávkou vedlo u většiny očkovaných pouze k nízkým titrům homotypických protilátek a neutralizace mutantních variant viru u většiny takto očkovaných nenastala.
Velká část T-buněčné odpovědi však byla namířena proti epitopům konzervovaným u všech 3 testovaných variant viru. Zdá se tedy, že ačkoliv mutantní varianty viru mohou unikat neutralizačním odpovědím navozeným prodělanou infekcí nebo očkováním (zejména v případě pouze jedné dávky), jejich vliv na T-buněčnou odpověď není tak markantní.
Autoři dále pozorovali, že po dvou dávkách vakcíny došlo též k signifikantnímu nárůstu vazebných protilátek proti proteinu S virů SARS-CoV-1 a MERS a také 4 dalších koronavirů běžně se vyskytujících v populaci.
Výsledky studie zdůrazňují nutnost navodit pomocí očkování silnou imunitní odpověď pro zajištění ochrany proti těmto mutovaným variantám a případným dalším, které se mohou objevit. Práce obrací pozornost vedle protilátkové imunity rovněž k imunitě buněčné, která je další − paralelní a poměrně robustní − cestou zajištění účinné ochrany organismu prostřednictvím vakcinace, a to i v případě nižší efektivity protilátek v důsledku mutací viru.
(este)
Zdroj: Skelly D. T., Harding A. C., Gilbert-Jaramillo J. et al. Vaccine-induced immunity provides more robust heterotypic immunity than natural infection to emerging SARS-CoV-2 variants of concern. Research Square, 2021 [preprint], doi: 10.21203/rs.3.rs-226857/v1. Dostupné na: https://assets.researchsquare.com/files/rs-226857/v1/adc99139-ea5a-43cd-afd6-61f97a38a12b.pdf
