Britské randomizované, kontrolované studie se účastnilo 276 vybraných pacientů s žilním nebo smíšeným bércovým vředem s odlupující se nekrotickou tkání pokrývající minimálně čtvrtinu povrchu rány. Pacienti byli po standardní fázi debridementu náhodně rozděleni do třech skupin s následným přiložením volných larev nebo larev ve skupině nebo hydrogelu. Po dobu 12 měsíců bylo zaznamenáváno, kdy proběhl další debridement, datum plného zhojení vředu, bakteriální reinfekce, nežádoucí účinky léčby a ulcerózní bolest. Účastníci také hodnotili kvalitu života pomocí dotazníků na začátku, v průběhu a na konci studie.
Larvy oproti hydrogelu významně zkrátily dobu mezi nutným debridementem nekrotizující tkáně. Rozdíl v době zhojení bércového vředu však nebyl prokázán. Skupina léčená larvami se zhojila za 236 dnů a léčba hydrogelem trvala do úplného uzdravení asi 245 dnů. Mezi skupinami nebyl žádný rozdíl ve výskytu bakteriálních infekcí (včetně MRSA). Kvalitu života pacienti hodnotili stejně, nezávisle na provedené léčbě. Oproti hydrogelu je však terapie larvami spojena s 2× větší bolestivostí 24 hodin před prvním odběrem larev z rány. Analýza nákladů a účinnosti neprokázala žádný rozdíl mezi hydrogelem a terapií larvami.
Závěrem autoři konstatují, že larvální terapie je účinnější v čištění a odstranění mrtvé tkáně než hydrogel. Studie však nepřináší dostatečně přesvědčivé výsledky a ani neexistuje významný rozdíl v nákladnosti obou přístupů, které by dnes upřednostnily bolestivější léčbu larvami jako rutinní metodu v hojení bércového vředu.
(Thom)
Zdroj:
Larval therapy for leg ulcers (VenUS II): randomised controlled trial, Published 19 March 2009, doi: 10.1136/bmj.b773. Cite this as: BMJ 2009; 338: b773
http://www.bmj.com/cgi/content/abstract/338/mar19_2/b773
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
