Pompeho choroba, jinak též glykogenóza typu II nebo deficit kyselé maltázy, je vzácná autozomálně recesivní metabolická porucha, která poškozuje svalové a nervové buňky. Je způsobena mutací genu pro lyzosomální kyselou α-1,4-glukosidázu (GAA neboli kyselou maltázu).
Pompeho choroba, jinak též glykogenóza typu II nebo deficit kyselé maltázy, je vzácná autozomálně recesivní metabolická porucha, která poškozuje svalové a nervové buňky. Je způsobena mutací genu pro lyzosomální kyselou α-1,4-glukosidázu (GAA neboli kyselou maltázu). Postižení jedinci trpí progresivní svalovou slabostí a respiračními potížemi, rozsah onemocnění je ale široce variabilní. Onemocnění popsal v roce 1932 holandský patolog J. C. Pompe.
Nejzávažnější formou Pompeho nemoci je forma infantilní, která postihuje děti již od narození a projevuje se hlavně kardiomegalií, hypotonií a hepatomegalií. Děti většinou umírají na kardiorespirační selhání do druhého roku věku.
Adultní forma Pompeho nemoci postihuje starší děti a dospělé od 1. roku až do 6. dekády života a projevuje se převážně postižením kosterního svalstva. Velmi často jsou postiženy pletencové svaly dolních končetin, což pacientům způsobuje potíže s chůzí, hlavně do schodů. Nesymetrické postižení páteřních svalů může vést k bolestem zad. V některých případech může dojít k mylnému stanovení diagnózy svalové dystrofie nebo polymyozitidy.
Diagnóza Pompeho nemoci je stanovena nejlépe na základě vyšetření enzymatické aktivity GAA v suché kapce krve (Dried Blood Spot test – DBS), dříve se zjišťovala v kožních fibroblastech či čištěných lymfocytech. Aktivita GAA buď chybí, nebo je výrazně snížena. DNA diagnostika má spíše podpůrnou a screeningovou roli. Je možná i prenatální diagnostika z kultivovaných amniových buněk a biopsie choriových klků.
Algoritmus klinického vyšetření pacientů s Pompeho nemocí zahrnuje anamnézu obtíží se zaměřením na potíže při příjmu potravy, věk rozvoje prvních příznaků i možnou rodinnou zátěž svalovým onemocněním a vyšetření u specialistů (dětský neurolog, pneumolog a kardiolog). V objektivním neurologickém nálezu popisujeme chudou spontánní motoriku, těžkou hypotonii a psychomotorickou retardaci. Bývá popisována i mírná kraniofaciální dysmorfie, např. makroglosie, široce rozevřené oční štěrbiny a nízký tonus obličejového svalstva. V EKG jsou patrné vysoké kmity R, krátký P-R interval, invertované vlny T a zrychlené AV vedení. Echokardiografie vykazuje signifikantně zvýšený index levé komory (nad 95. percentil). Na RTG hrudníku je patrná kardiomegalie a hypotrofie nebo atelektáza dolní části levého plicního laloku vlivem tlaku hypertrofické komory na levý hlavní bronchus. V laboratoři nacházíme většinou elevaci jaterních a svalových enzymů (CK, LDH, AST, ALT) a v moči přítomnost oligosacharidů. Komplexní diagnostiku uzavírá enzymatické vyšetření aktivity GAA v suché kapce krve a genetické vyšetření.
Pozdní varianty onemocnění mají pomalu progredující charakter, který je závislý na typu mutace v genu pro GAA a s tím spojenou reziduální aktivitu enzymu. Mezi hlavní příznaky se řadí svalová slabost pánevního pletence, proximálních svalů končetin a faryngeálního svalstva. Zpočátku se zhoršuje motorická aktivita, pacient se hůře zvedá ze dřepu, ze sedu nebo z polohy vleže, vázne chůze do schodů a je postižena i sebeobsluha. Každá aktivita je provázena námahovou dušností. Ve spánku se často vyskytují apnoické pauzy, které narušují saturaci CNS kyslíkem a pacienti poté trpí ranními bolestmi hlavy a spavostí během dne. Chybí organomegalie a postižení myokardu. Pacienti jsou postupně odkázáni na pomoc rodiny, invalidní vozík a na ventilační podporu. Hlavní příčinou úmrtí je respirační selhání. Vyšetření pozdní formy se liší od vyšetření infantilní formy větším zaměřením na kosterní svalovinu a vynecháním kardiologické problematiky. EMG u většiny pacientů vykazuje myopatické změny. Diagnózu potvrzuje snížená aktivita GAA v suché kapce krve nebo průkaz mutace genu pro GAA. Dříve se využívala i analýza aktivity GAA v leukocytech nebo fibroblastech.
Pompeho choroba je onemocnění s nepříznivou prognózou. Pacienti s klasickou infantilní formou umírají do konce druhého roku života. Progrese klinického nálezu u pozdní formy Pompeho choroby zhoršuje kvalitu života pacientů nejprve v postižení sebeobsluhy a postupně upoutá pacienta na invalidní vozík. V 90. letech 20. století se začaly testovat nové preparáty k substituční enzymové terapii Pompeho choroby. Terapie spočívá v podávání intravenózní infuze prekurzoru GAA 1× za dva týdny. Enzymová substituční terapie zpomalí progresi, prodlouží možnost pacientů podílet se na běžných denních činnostech a oddálí závislost na invalidním vozíku a ventilační podpoře. Další možnosti terapie Pompeho choroby, zatím ale stále na úrovni laboratorních výzkumů, je využití virově řízeného vektoru.
(epa)
Zdroj: Hirschhorn R., Reuser A. J. J. Glykogen Storage Disease Type II: Acid α-Glucosidase (Acid Maltase) Deficiency. In: Valle, Beaudet, Vogelstein. The Online Metabolit & Molecular Bases of Inherited Disease. Dostupné z: http://www.ommbid.com.
