Chronická obstrukční plicní nemoc je charakterizována perzistujícími respiračními obtížemi (kašel, produkce sputa, dyspnoe) a ireverzibilní obstrukcí dýchacích cest. Základem terapie CHOPN je udržovací bronchodilatační léčba, jejímž cílem je zlepšení klinických symptomů, snížení frekvence a závažnosti exacerbací a zvýšení kvality života. Kombinace dvou bronchodilatancií s odlišným mechanismem účinku pak může zvyšovat účinnost a omezit výskyt nežádoucích účinků při vysokých dávkách monoterapie.
Ve farmakoterapii CHOPN se využívají bronchodilatancia (β2-agonisté, anticholinergika, methylxanthiny), inhalační kortikosteroidy, inhibitory fosfodiesterázy 4 a mukolytika. Preferovanou cestou podání je inhalace, pro udržovací bronchodilatační léčbu jsou upřednostňovány přípravky s dlouhým poločasem. Inhalačně se podává rovněž níže diskutovaná kombinace dlouhodobě působícího β2-agonisty olodaterolu a dlouhodobě působícího anticholinergika tiotropia s účinkem na muskarinové receptory M3.
Program TOviTO zahrnuje sérii klinických studií čítající přes 15 tisíc pacientů s CHOPN. Jeho cílem je systematicky zhodnotit účinnost kombinace olodaterol/tiotropium u těchto nemocných.
Kombinace olodaterol/tiotropium v dávce 5/5 μg denně byla podle výsledků studií TOnado a OTEMTO účinnější z hlediska zlepšení plicních funkcí pacientů se střední až velmi těžkou formou CHOPN ve srovnání s monoterapií olodaterolem či tiotropiem nebo placebem. Ve studii TOnado přetrvával tento efekt po dobu 52 týdnů sledování.
V 6týdenní klinické studii VIVACITO bylo podávání kombinace olodaterol/tiotropium v intervalu 24 hodin asociováno se signifikantně výraznějším zlepšením jednosekundové vitální kapacity plic (FEV1) ve srovnání s monoterapií olodaterolem či tiotropiem nebo placebem.
V 6týdenní studii ENERGITO pak bylo prokázáno výraznější zlepšení plicních funkcí při podávání kombinace olodaterol/tiotropium 1× denně ve srovnání s kombinací flutikason/salmeterol podávanou 2× denně.
Podávání fixní kombinace olodaterol/tiotropium v dávce 5/5 μg/denně bylo ve studiích TOnado a OTEMTO asociováno s klinicky signifikantním zlepšením kvality života související se zdravím. Ve srovnání s monoterapií olodaterolem či tiotropiem nebo placebem bylo u pacientů léčených fixní kombinací pozorováno rovněž signifikantní snížení dušnosti.
Studie MORACTO, TORRACTO, PHYSACTO a OTIVATO prokázaly zlepšení inspirační kapacity a výdrže při cvičení u pacientů, kterým byla podávána fixní kombinace olodaterol/tiotropium v dávce 5/5 μg denně.
Cílem farmakologické léčby pacientů s CHOPN je kontrola klinických symptomů a současně snížení rizika budoucího výskytu nepříznivých událostí (exacerbace, progrese onemocnění, mortalita).
Současná doporučení upřednostňují individualizovanou léčbu pro daného pacienta, která vychází ze zhodnocení závažnosti jeho symptomů a výskytu exacerbací v anamnéze. Na základě těchto parametrů jsou pacienti zařazeni do jedné z kategorií GOLD A−D (Global Initiative for Obstructive Lung Disease). Pro pacienty v kategorii GOLD D, kteří mají více symptomů a vysoké riziko exacerbací, je doporučována udržovací duální bronchodilatační léčba dlouhodobě působícími anticholinergiky v kombinaci buď s dlouhodobě působícími β2-agonisty, nebo s kortikoidy.
Pro zjednodušení aplikace bylo vyvinuto několik fixních kombinací − jednou z nich je olodaterol/tiotropium. Její účinnost u pacientů se středně těžkou až velmi závažnou formou CHOPN byla potvrzena v řadě klinických studií v rámci programu TOviTO. Výsledky těchto studií rovněž ukazují, že tato léčba je pacienty dobře tolerována.
(alz)
Zdroj: Blair H. A. Tiotropium/olodaterol: a review in COPD. Drugs 2019; 79 (9): 997−1008, doi: 10.1007/s40265-019-01133-w.
