Existuje mnoho nepřehlédnutelných rozdílů mezi muži a ženami, o nichž se ví, že jsou úzce spjaty s pohlavními hormony. Nové studie racionálně zdůvodňují, proč právě androgeny jsou významným faktorem, který ovlivňuje intenzitu zánětlivých procesů a účinnost protizánětlivých léčiv.
Z epidemiologických studií jednoznačně vyplývá, že chronická zánětlivá onemocnění, jako jsou astma, lupénka nebo revmatoidní artritida, se častěji vyskytují u žen. Proto již asi dvacet let vědci, lékaři a farmaceuti studují, jak pohlaví pacienta ovlivňuje průběh zánětlivých onemocnění. Výzkumný tým z německé Jeny společně s kolegy z Itálie, Dánska a Švédska publikovali studie, které objasňují příčiny některých rozdílů až na molekulární úrovni. Analyzovat a porovnávat zánětlivé procesy s využitím zvířecích modelů i lidských buněk z periferní krve dárců a dárkyň jim umožnila unikátní metoda – časově rozlišená fluorescenční mikroskopie s vysokým rozlišením. Svou pozornost zaměřili na mediátory zánětlivé odpovědi – leukotrieny (LT) a prostaglandiny (PG).
LT se podílejí mimo jiné na zvýšení permeability kapilár a chemotaxi imunitních buněk do místa zánětu. Zvýšené koncentrace leukotrienu B4 (LTB4) byly nalezeny u řady chronických zánětlivých onemocnění, kromě výše zmíněných také třeba u nespecifických střevních zánětů. Tvorba LTB4 v leukocytech je svázána s aktivitou enzymu 5-lipoxygenázy (5-LO) za pomoci membránově vázaného proteinu aktivujícího 5-LO, tzv. FLAP (5-lipoxygenase-activating protein). Vědci po řadě experimentů došli k závěru, že mužský pohlavní hormon testosteron zasahuje do mechanismu tvorby LTB4 tak, že blokuje vazbu mezi 5-LO a proteinem FLAP.
Tým následně demonstroval, že účinnost inhibitorů 5-LO a inhibitorů FLAP byla v animálních modelech i ex vivo lidském modelu podle očekávání významně vyšší u samic/žen než u samců/mužů. Po podání testosteronu se však rozdíly smazaly.
Rozdílná účinnost protizánětlivě působících léčiv u mužů a žen se může odrazit i v celkové úspěšnosti léčby. Autoři upozornili na dříve provedenou placebem kontrolovanou klinickou studii, ve které antagonista receptorů pro LT montelukast zmírnil symptomy astmatu u prepubertálních dívek a chlapců, ale nikoli u starších hochů v a po pubertě.
Za působení androgenů tak nejspíš dochází k oslabení vlivu LT v patofyziologii astmatu. Animální experimenty potvrzují, že potlačení funkce 5-LO vede ke zvýšení aktivity druhé větve kaskády kyseliny arachidonové, tedy tvorby PG pomocí cyklooxygenázy.
Na získané poznatky je třeba brát ohled při vývoji a klinickém hodnocení nových protizánětlivých léčiv. V budoucnosti se pak můžeme dočkat situace, kdy se bude v duchu personalizované medicíny vybírat lék pro „něho“ nebo pro „ni“.
(zemt)
Zdroje:
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
