Zmíněná studie trvala tři měsíce a celkem zahrnovala kolem 2000 pacientů se suspektní hlubokou žilní trombózou. Duplexní ultrasonografie zde byla prováděna kompresí vena femoralis communis v třísle a popliteální vény ve fossa poplitea. Tuto metodu podstoupilo 1045 pacientů. Ti s normálními nálezy (v počtu 828) byli považováni za negativní stran HŽT, a to při současném nálezu normálních hodnot D-dimerů. V případě zjištění elevovaných D-dimerů (u 256 pacientů) se ultrasonografie opakovala za týden, a pokud trval normální nález, byli i tito pacienti zařazeni mezi tzv. negativní. U 14 z nich pak opakovaná sonografie prokázala abnormální výsledek.
Pacienti s normálními nálezy (814 v „duplexní“ skupině a 775 ve skupině „celokončetinové“) byli pozorováni následující tři měsíce. Během této doby byla incidence potvrzené žilní tromboembolie 0,9 % a 1,2 %, což je nesignifikantní rozdíl. Obě diagnostické metody se tedy jeví jako vhodné, k jejich volbě se pak přistupuje na podkladě nejen klinického nálezu, ale také potřeb pacienta a dostupnosti.
Kompresivní duplexní ultrasonografie je metoda jednoduše proveditelná, je spojená s širokou dostupností, což je podstatné zejména o nocích a během víkendů, nicméně pro stanovení diagnózy vyžaduje opakování až v jedné čtvrtině případů. Naproti tomu dopplerovská sonografie poskytne okamžitou odpověď, a je tedy vhodná zejména pro pacienty s prudkými bolestmi lýtek, pro cestovatele a také pro ty, kteří bydlí daleko od diagnostického centra. Nevýhodou je pak obtížnost provedení a vyšší cena.
(pes)
Zdroj: Bernardi E, Camporese G, Büller HR, et al. Serial 2-point ultrasonography plus D-dimer vs whole-leg color-coded Doppler ultrasonography for diagnosing suspected symptomatic deep vein thrombosis: A randomized controlled trial. JAMA 2008;300 : 1653–1659.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
