Výzkumníci z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze analyzovali data 65 rodin, ve kterých jeden nebo oba rodiče trpěli psychiatrickým onemocněním. Ze 100 sledovaných dětí mladších 18 let jich 31 již mělo vlastní psychiatrickou diagnózu – nejčastěji se jednalo o úzkostné a stresové poruchy nebo poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).
Současně tyto děti hodnotily svou kvalitu života výrazně hůře než běžná populace, přičemž jejich vlastní hodnocení bylo horší než hodnocení rodičů. Výsledky zároveň ukázaly, že čím více se v rodině kumulovalo nepříznivých faktorů (například psychiatrická komorbidita, ekonomická zátěž nebo oslabená podpůrná síť), tím horší byla psychická pohoda i kvalita života dětí.
Jedním z nejzajímavějších zjištění bylo, že ve většině rodin se psychiatrické diagnózy rodičů a jejich dětí neshodovaly. Podle hlavní autorky studie Mgr. Adély Farářové, Ph.D., tento výsledek odpovídá současnému transdiagnostickému pohledu na vznik duševních poruch: „Tento přístup vychází z toho, že různé duševní poruchy rodičů mohou mít obdobný dopad na potomky. Transgenerační přenos duševních onemocnění je multifaktoriální proces, kde o výsledné podobě obtíží rozhoduje jedinečná kombinace genetiky, vlivů prostředí, socioekonomických podmínek a působení rizikových či protektivních faktorů. Děti tedy nemusejí zdědit konkrétní poruchu, spíš obecnou psychickou zranitelnost, která se může projevit odlišnými symptomy než u jejich rodičů.“
Nejvyšší pravděpodobnost rozvoje stejné diagnózy byla popsána u ADHD, následovaly úzkostné a depresivní poruchy a rovněž poruchy související s užíváním psychoaktivních látek. Nejvíce ohrožené jsou děti vyrůstající v rodinách, kde se závažné duševní onemocnění rodiče kumuluje s dalšími psychosociálními riziky, například ekonomickou deprivací, nestabilním zázemím nebo deficitem podpůrné sítě.
Rodiče ve zkoumaném vzorku pacientů ve 42 % případů se svými dětmi o vlastním duševním onemocnění vůbec nehovořili. Komunikace by přitom měla být otevřená, přiměřená věku dítěte a měla by respektovat jeho vývojové potřeby. Vzhledem k tomu, že je toto téma pro rodiče často velmi náročné, mohou využít odbornou pomoc v rámci preventivní intervence ChildTalks+, která rodiny bezpečně provází strukturovanými setkáními, během nichž rodiče získávají potřebné komunikační dovednosti a podporu.
Riziko se zvyšuje s kumulací nepříznivých faktorů a na psychickém zdraví dítěte se významně podílí fungování celé rodiny. Vedle dalších již zmíněných rizikových vlivů představuje problém právě absence otevřené komunikace v rodině, což u dětí může vést ke zkresleným představám a pocitům viny. Dalším rizikem je parentifikace, kdy dítě přebírá odpovědnost a péči o rodiče či sourozence, čímž ztrácí možnost prožívat přirozenou dětskou roli. V neposlední řadě sem patří sociální izolace a přetrvávající společenské stigma spojené s duševními poruchami.
Naopak mezi významné ochranné faktory lze zařadit otevřenou komunikaci, psychoedukaci a možnost bezpečně sdílet své potřeby a emoce. Klíčovou protektivní roli mají podpůrné školní prostředí, pozitivní vztahy s vrstevníky a volný přístup ke vzdělání a zájmovým aktivitám.
Na výsledky studie navazuje implementace metodiky ChildTalks+, která je zaměřena na podporu rodin, v nichž jeden či oba rodiče žijí s duševním onemocněním. Lékaři a kliničtí psychologové mohou metodiku využívat v rámci multidisciplinárního týmu, přispět k časné identifikaci ohrožených rodin a indikovat následné časné evidence-based intervence, jež zlepší prognózu onemocnění. Do budoucna by se pak problematika dětí rodičů s duševním onemocněním měla stát běžnou součástí vzdělávání pomáhajících profesí.
MUDr. Andrea Skálová
redakce proLékaře.cz
Zdroje:
1. Farářová A., Papežová H., Lauritzen C. et al. Characteristics of parents with a mental illness and their minor children in a study sample from the Czech Republic: a cross-sectional study. BMC Psychiatry 2026; 26 : 442, doi: 10.1186/s12888-026-08118-6.
2. Duševní onemocnění rodičů významně ovlivňuje psychiku dětí. Včasná pomoc může předcházet problémům. 1. LF UK, Praha, 15. 7. 2026.
Diklofenak epolamin je vysoce rozpustná sůl účinné látky s prokázanými protizánětlivými, analgetickými a antipyretickými účinky. Jaké je spektrum jeho indikací a čím se liší od jiných solí diklofenaku? Odpoví přehledná infografika.
