U dětí narozených pomocí asistované reprodukce ženám starším 40 let se vyskytují vrozené vývojové vady (VVV) méně často než u dětí stejně starých žen, které otěhotněly přirozenou cestou. S tímto tvrzením přišli vědci z univerzity v australském Adelaide.
Uvedené tvrzení si obecně protiřečí s rozšířeným přesvědčením, že vyšší riziko vrozených vývojových vad při využití metod asistované reprodukce je způsobeno častějším využíváním těchto služeb staršími ženami.
Výzkum publikovaný v British Journal of Obstetrics and Gynaecology je založen na datech zahrnujících všechny živě narozené děti v letech 1986−2002 v jižní Austrálii. Jedná se o více než 301 060 dětí počatých přirozenou cestou, 2 211 dětí počatých prostřednictvím in vitro fertilizace (IVF) a téměř 1 399 za pomoci intracytoplazmatické injekce spermie (ICSI).
Průměrná prevalence vrozených vývojových vad pro všechny věkové skupiny matek činila 5,7 % u dětí počatých přirozenou cestou, 7,1 % po IVF a 9,9 % po ICSI. U dětí narozených po asistované reprodukci se prevalence VVV pohybovala od nejvyšších hodnot 11,3 % (u žen mladších 30 let, jež podstoupily metodu ICSI) až po nejnižší hodnoty 3,6 % (pro ženy starší 40 let, které využily metody IVF). V případě spontánní koncepce dosahovala prevalence 5,6 % u mladých žen a vzrůstala až k 8,2 % u žen ve věku nad 40 let.
„Tento jev a výsledná zjištění u žen starších 40 let, které využily možností asistované reprodukce, jsou skutečně pozoruhodné,“ říká hlavní autor práce profesor Michael Davies z University of Adelaide’s Robinson Research Institute. „Z předešlých studií víme, že děti žen, které podstoupí zákrok v rámci asistované reprodukce, mají vyšší riziko vrozených vývojových vad ve srovnání s dětmi počatými přirozeně. Také víme, že u dětí žen, jež otěhotní přirozenou cestou, riziko VVV exponenciálně narůstá od 35 let věku matky. Na základě toho se předpokládalo, že věk matky představuje klíčový rizikový faktor pro vznik těchto vad při asistované reprodukci, to však nebylo žádnými studiemi podloženo. Naopak naše výsledky toto tvrzení vyvracejí. Ukazují, že děti žen starších 40 let, které využily možnosti asistované reprodukce, mají o více než polovinu nižší riziko narození dítěte s vrozenou vývojovou vadou ve srovnání s dětmi normálně plodných matek stejného věku. U mladších žen, jež podstoupily některou z metod asistované reprodukce, je pak riziko vyšší,“ shrnuje profesor Davies.
U dětí žen léčených IVF a ICSI je nejvyšší riziko vzniku vrozených vývojových vad v případě mladších matek ve věku kolem 29 let. Prevalence VVV v této skupině dosahuje 9,4 % a představuje více než dvojnásobné riziko oproti dětem pacientek starších 40 let, u kterých tato prevalence činí 3,6 %. Toto riziko je také signifikantně vyšší než u normálně plodných žen stejného věku, u jejichž dětí prevalence těchto vad dosahuje 5,6 %.
Pokud se vědcům podaří porozumět, proč jsou výsledky asistované reprodukce lepší u starších žen, může to mít významné důsledky v přístupu k léčbě neplodnosti. „Pravděpodobně existuje určitý aspekt, zejména v případě IVF, který může pomáhat starším ženám, aby nedocházelo (tak jako v případě přirozené koncepce) k nárůstu riziku vrozených vývojových vad takto počatých dětí se zvyšujícím se věkem matky. Může jít o využití hormonální stimulace, která obchází jinak přirozený pokles kontroly ovulace spojený s věkem. Zatím však přesně nevíme, o jaký aspekt se jedná,“ uzavírá Michael Davies.
(gpl)
Zdroje:
Periferní neuropatie (PN) postihuje velkou část populace, přesto zůstává poddiagnostikovaná. Květen coby měsíc povědomí o PN je příležitostí připomenout význam aktivního dotazování na příznaky, jednoduchého screeningu a hledání ovlivnitelných příčin včetně deficitu vitaminů skupiny B.
U příležitosti Světového dne preeklampsie, který připadá na 22. května, jsme vybrali dvě vystoupení z třetího ročníku kongresu Nedoklubka, kde vystoupilo několik porodníků a gynekologů s představením aktuálního stavu prevence předčasného porodu.
Příznaky periferní neuropatie (PN) a nové stížnosti na brnění v končetinách, pálivá bolest nebo svalová slabost mohou být mimo jiné projevem nežádoucího účinku užívané terapie. Léčivy indukované periferní neuropatie jsou navíc častější, než se obecně předpokládá. Následující článek proto přináší stručný přehled hlavních lékových skupin spojených s poškozením periferních nervů.
