Proč jste si pro práci lékaře vybral zrovna Německo?
Protože jejich systém je velmi podobný tomu našemu. Nejen v oblasti zdravotnictví, ale máme s nimi i společné kořeny, historii, naše společnosti jsou si podobné strukturou, sociálně i jazykově. A němčina se u nás vyučuje pořád hojně jako angličtina. Kromě toho má Německo jedno z nejlepších zdravotnictví vůbec. Na lékaře s českou atestací a německou se dívají ve světě rozdílně. Pro české lékaře je německá atestace velmi atraktivní.
Jaké byly vaše začátky?
Nebyly vůbec jednoduché. Myslím, že dnes to mají naši lékaři trochu jednodušší. Jsme součástí Evropské unie i Schengenského prostoru a pracovní trh je otevřený. Když jsem začínal, ještě jsem zažil tvrdou německou školu.
Co to znamená?
V Německu pracuji od 1. ledna 2007. Abych se jako lékař prosadil, musel jsem být třikrát lepší než němečtí lékaři, aby si mě kolegové začali vážit a akceptovali mě.
Kde jste začínal?
Nejprve v malé nemocnici v oboru gynekologie-porodnictví, kde jsem se naučil jazyk a pochopil německý zdravotnický systém. Pak jsem odešel do velké univerzitní nemocnice, kde jsem postupoval z pozice facharzta, což je u nás lékař se specializací, na pozici oberarzta − vedoucího lékaře. Následně jsem získal na německém pracovním trhu slušnou pozici. Mohl jsem si tak vybírat z nabídek na vedoucího lékaře, zástupce primáře či primáře nebo si otevřít vlastní ambulanci, což jsem udělal. Dnes mám vlastní ambulanci v malebném bavorském městě západně od Mnichova. Aktuálně máme i jedno volné pracovní místo, kdyby měl někdo z českých lékařů zájem.
Bylo těžké naučit se jazyk? Jak jste se ho učil?
Učil jsem se ho úplně stejně jako kdysi angličtinu, když jsem po studiu medicíny odletěl na rok do Austrálie. Chce to mít dobré základy, učitele, věnovat se samostudiu, ale hlavně cvičit odposlech a mluvení. Pokud mluvíte, jazyk se na vás ,nalepí‘ a po roce si už ani nevzpomenete, jak byly začátky těžké. A až pak budete sedět v kině a sledovat německý film, aniž byste si v duchu překládali, nebo až začnete v němčině snít, bude to v pohodě. Dnes už nad tím ani nepřemýšlím.
Jaký je rozdíl mezi německým a australským zdravotním systémem, pokud jste se v Austrálii ke zdravotnictví dostal?
Rozdíly mezi českým, německým systémem a systémy zemí Commonwealthu − tedy Velké Británie, Austrálie či Kanady − jsou diametrální. Pokud tam chcete pracovat jako lékař, musíte znovu udělat všechny zkoušky nebo znovu vystudovat medicínu a získat specializaci, protože naše diplomy tam nejsou uznávané. Alespoň za mě to tak bylo. Možná, že dnes už jsou postupy jednodušší, protože lékařů je na celém světě nedostatek. Já mám také aprobaci GMC jako lékař-specialista pro Velkou Británii, kde jsem měl původně pracovat. Kvůli složitosti tamního zdravotního systému jsem se však nakonec rozhodl pro Německo a dnes vidím, že to bylo dobré rozhodnutí. Mám sice pracovní nabídky ze zemí, jako jsou Švýcarsko nebo Norsko, kde jsou podmínky ještě výhodnější. Byl jsem tam i na pracovních pohovorech a nabídli mi místo, ale jsou tam zase jiná úskalí: vzdálenost, jazyk, systém a hlavně – je tam draho!
Co se vám na německé nátuře líbí?
Němci jsou svědomití, cílevědomí... jsou to dříči. Mají své postupy, naučené systémy, zkrátka někdy je to drezura. Ale na druhou stranu vás to naučí disciplíně a pokoře, což později určitě oceníte.
Dá se říct, kolik českých lékařů v Německu pracuje?
Českých lékařů tu jsou tisíce a jejich počty se stále zvyšují. Proč? Protože podmínky v Česku a na Slovensku stále nejsou odpovídající pozici lékaře v Německu. Plat lékaře v Německu je 3−4× vyšší než u nás a život v Německu je v mnoha ohledech stále lepší – ať už finančně či sociálně. Čeští a slovenští lékaři si na německém trhu vedou velmi dobře a jsou žádanější než lékaři z ostatních zemí EU.
Co byste tedy doporučil lékařům, kteří o práci v Německu uvažují?
Aby si zvolili, co chtějí v životě dělat a kam se chtějí dostat. Pokud si chtějí rozšířit obzory a dělat slušnou medicínu, Německo je určitě správná volba. Dá se tu hodně vidět a hodně naučit, protože medicína je tu na vysoké úrovni. Práce tady je zocelí, a až se jednou vrátí domů, budou se umět otáčet jako nikdo jiný. A nebo se jim tu zalíbí a už tu zůstanou jako já.
Zuzana Remišová
Foto: archiv MUDr. Petera Mydly
