Evropská komise dne 21. října 2024 oficiálně potvrdila rozšíření indikace pro Buccolam® 10 mg (midazolam, roztok k použití v ústní dutině) na dospělé. Dosud byl tento lék schválen pouze pro záchrannou léčbu dětí a dospívajících ve věku od 3 měsíců do 18 let. Rozšíření indikace tak představuje významný pokrok v záchranné léčbě epilepsie u dospělých v Evropě.

Koncem roku 2019 byla v Česku schválena biologická terapie dupilumabem v indikaci těžké chronické rinosinusitidy s nosními polypy (CRSwNP). Na základě doporučení EPOS 2020 byla stanovena indikační kritéria a v současnosti má tento lék úhradu ze zdravotního pojištění. Co tyto novinky znamenají pro pacienty? A co přinesla do oboru ORL telemedicína? Nejen o tom hovoříme s přednostou Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Pardubické nemocnice MUDr. Janem Vodičkou, Ph.D.

Následující stručná kazuistika z ambulance praktického lékaře ukazuje efekt antidepresivní terapie pomocí trazodonu s postupným uvolňováním u muže s karcinomem prostaty.

Rok 2023 přinesl nárůst případů invazivních pneumokokových onemocnění (IPO) v Česku, jež nejvíce ohrožují malé děti a seniory. Jak si naše země stojí v rámci surveillance IPO, proč je problematický sérotyp 3 a jak důležitou roli hraje očkování v prevenci? Na tyto a další otázky odpovídá vedoucí Centra epidemiologie a mikrobiologie Státního zdravotního ústavu v Praze MUDr. Jana Kozáková.

Asi 25 pacientů má v Česku diagnostikovanou vzácnou akutní intermitentní porfyrii (AIP). Je to však pouze polovina z předpokládaného počtu. Onemocnění se přitom projevuje širokou škálou příznaků. Nediagnostikovaní nemocní se navíc mohou ocitnout v ohrožení života, pokud užijí léky, jež patří mezi spouštěče ataky AIP, včetně běžně užívaných, jako jsou benzodiazepiny či anestetika. O tom, jak nemoc odhalit a jak může pacientům pomoci moderní genová léčba, hovoříme s přednostou Interní kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha prof. MUDr. Petrem Urbánkem, CSc.

Fixní trojkombinace perindopril/amlodipin/atorvastatin a perindopril/amlodipin/indapamid přinášejí kardiovaskulární a renoprotektivní benefit v 1 tabletě. Doložena u nich byla zvýšená adherence k léčbě v porovnání s volnou kombinací stejných účinných látek. Nové italské studie z reálné praxe potvrdily, že tyto fixní kombinace snižují náklady na zdravotní péči v porovnání s volnou kombinací léků.

Hypertenze je i u žen hlavním rizikovým faktorem kardiovaskulárních (KV) onemocnění a předčasné smrti. Nastupuje u nich sice v průměru později než u mužů, ale zato mají vyšší riziko KV příhod již při nižších hodnotách krevního tlaku (TK). Proto ani u něžného pohlaví nelze s nasazením antihypertenzní léčby otálet. Jak se liší patofyziologie hypertenze u žen oproti mužům? Pojí se s vysokým krevním tlakem rizika specifická jen pro ženy? A mají ženy stejný přístup k léčbě? Dozvíte se v našem novém miniseriálu.

Arteriální hypertenze je zásadním rizikovým faktorem kardiovaskulárních (KV) onemocnění. Toto tvrzení platí obecně u všech osob bez rozdílu pohlaví, každý hypertonik je totiž v riziku rozvoje akutního infarktu myokardu (IM), srdečního selhání, cévní mozkové příhody (CMP) a dalších komplikací spojených s aterosklerózou, která je u hypertoniků akcelerovaná a jejíž negativní dopady arteriální hypertenze násobí. Existují však nějaká specifika týkající se žen a arteriální hypertenze? Ano, a není jich málo.

Management perioperační bolesti u pacientů s chronickým algickým syndromem je komplexní výzvou vyžadující pečlivé plánování a mezioborovou spolupráci. Nekompletní předoperační screening, nejasnosti v dávkování chronické farmakoterapie či obavy z podávání vyšších dávek analgetik mohou vést k nedostatečné kontrole bolesti. Jaké strategie pomáhají zajistit účinnou a bezpečnou analgezii? A proč by v praxi pomohlo propojení multioborové vizity s týmem APS? Nejen o tom hovoříme s vedoucí lékařkou ambulance chronické bolesti Nemocnice Milosrdných bratří v Brně MUDr. Lenkou Klimešovou.

Metastatický kolorektální karcinom (mCRC) je heterogenní skupinou onemocnění, u které je v mnoha ohledech základem léčby chemoterapie v kombinaci s cílenou léčbou inhibitory EGFR či VEGF. Přesné užití cílené léčby je definováno molekulární charakteristikou tumoru a stranovostí (pravý/levý tračník) jako jejím dalším zástupným parametrem. Na základě post hoc metaanalýz velkých studií pacientů s mCRC je standardem léčby levostranných MSS/MSI-L a RAS/BRAF-wt tumorů kombinace inhibitoru EGFR s chemoterapií. Stále však panuje mnoho otazníků ohledně použití této modality. Prospektivní studie PARADIGM se proto zabývala právě účinností cílené léčby (panitumumab vs. bevacizumab) v kombinaci s chemoterapií FOLFOX v 1. linii u pacientů s MSS/MSI-L mCRC bez mutací genů RAS či BRAF^V600E v celkové populaci (pravý i levý tračník). V rámci podstudie pak byly hodnoceny biomarkery primární rezistence s využitím molekulární analýzy vzorků tumoru a též tekuté biopsie.

Na PragueONCO 2025 bylo jedno z minikolokvií věnováno novým poznatkům umožňujícím maximalizovat přínos současných terapeutických postupů u pokročilého (metastatického) karcinomu pankreatu (mPAC). Přednášející se zaměřili na využití pegylovaného liposomálního irinotekanu (Nal-IRI). Nal-IRI s 5-fluorouracilem a leukovorinem (5-FU/LV) je dnes standardem léčby mPAC po selhání režimu s gemcitabinem. Tato léčba může vést i k dlouhodobému přežití, což ilustruje níže prezentovaná kazuistika.

Lymfom z plášťových buněk (MCL) je agresivní hematologické onemocnění s výraznou variabilitou klinického průběhu. O současných diagnostických postupech, vývoji léčebných strategií a přínosu cílené terapie tohoto nehodgkinského lymfomu (NHL) hovoříme s prof. MUDr. Pavlem Klenerem jr., Ph.D., z Ústavu patologické fyziologie a 1. interní kliniky –⁠ kliniky hematologie 1. LF UK a VFN v Praze.

Mavakamten je reverzibilní inhibitor srdečního myosinu, který zasahuje přímo do patofyziologie hypertrofické kardiomyopatie (HCM). Jeho účinkem je odstranění obstrukce ve výtokovém traktu levé komory (LVOT) a zlepšení symptomatologie pacientů. Námi prezentovaná kazuistika dokládá efekt mavakamtenu, který byl přidaný ke standardní léčbě betablokátorem, na pokles gradientu v LVOT a zvýšení výkonnosti pacientky po již dříve provedené –⁠ ale neúspěšné –⁠ alkoholové septální ablaci. Léčba mavakamtenem byla u referované pacientky dobře tolerovaná a nemusela být přerušena pro pokles ejekční frakce levé komory (EF LK) pod 50 %. Dále v textu diskutujeme postavení mavakamtenu v léčbě obstrukční HCM a její management (zahájení, vedení, dávkování...).