Nová pravidla pro management dyslipidemií zveřejněná v září 2019 přinesla nové paradigma pro kardiovaskulární prevenci, které lze shrnout do principu „čím dříve níže, tím lépe“. Již delší dobu víme, že pro manifestaci velké aterosklerotické cévní komplikace musí být cévní stěna vystavena tzv. kumulativní zátěži LDL-cholesterolem (LDL-C) ve výši 150 mmol/l. Určujeme ji jako průměrnou roční koncentraci LDL-C násobenou počtem let, po která působí. Dosavadní přístup je příliš konzervativní a lze konstatovat, že „lipidovou“ intervenci si zaslouží prakticky každý nemocný s vyšším krevním tlakem. Nicméně odstup mezi diagnózou arteriální hypertenze a dyslipidemie stále zůstává téměř 10 let. Pro úspěšnost preventivní intervence je mimo jiné důležitá adherence pacienta, kterou lze ovlivnit volbou osvědčených léčiv s dobrým bezpečnostním profilem. Mezi taková léčiva patří fixní kombinace. V prevenci kardiovaskulárních nemocnění zapříčiněných aterosklerózou je to kombinace atorvastatinu s perindoprilem –⁠ přípravek Euvascor®, který nabízí více fixních kombinací umožňujících titraci dávky perindoprilu k maximu.

Poruchy funkce imunitního systému můžeme dělit na primární (vrozené) a sekundární (získané). Primární imunodeficience (PID) vznikají v důsledku vrozené genetické poruchy molekul důležitých pro správnou funkci imunitního systému, proto jsou to onemocnění vzácná, přičemž nejčastěji se manifestují v dětském věku. Na druhou stranu imunodeficience sekundární (SID) představují získanou poruchu funkce imunitního systému, která se rozvíjí v důsledku negativního působení vnitřních i vnějších vlivů na funkci imunitního systému. Jsou typicky doménou spíše dospělého věku a ve většině případů nejsou příliš závažné. Výjimku tvoří SID vznikající v důsledků onemocnění infekcí HIV a některých forem iatrogenního působení (kromě jiného zejména léčby cílící na buňky nebo molekuly imunitního systému).

Prognóza pacientek s časným, triple negativním i pokročilým karcinomem prsu se díky screeningu, genetickému testování a inovativní léčbě neustále zlepšuje. I nemocné s dříve velmi špatnou prognózou dnes mají naději na úspěšnou léčbu. Jak se na tuto diagnózu a perspektivy nemocných dívá onkoložka, pro kterou se léčba karcinomu prsu stala celoživotním posláním? Nabízíme první část rozhovoru s přednostkou Ústavu radiační onkologie 1. LF UK a FN Bulovka v Praze prof. MUDr. Petrou Tesařovou, CSc.

Zvýšená hladina N-terminálního fragmentu prohormonu natriuretického peptidu B (NT-proBNP) je u pacientů se srdečním selháním (HF) se sníženou ejekční frakcí levé komory (HFrEF) spojená s těžšími symptomy, vyšším rizikem hospitalizace pro HF a vyšší kardiovaskulární (KV) mortalitou. Cílem analýzy dat z klinické studie EMPEROR-Reduced bylo zhodnotit vztah mezi hladinou NT-proBNP a účinkem léčby empagliflozinem.

Hořčík je prvek s atomovým číslem 12, je to lehký kov s chemickou značkou Mg a latinským názvem Magnesium. V lidském těle je ho 20–30 g, většina ve skeletu, v krystalové mřížce apatitu. Doporučená denní dávka je v průměru 6 mg/kg hmotnosti.

Zrychlené schválení elamipretidu americkým Úřadem pro kontrolu léčiv a potravin (FDA) představuje historický milník v léčbě mitochondriálních onemocnění. Jde o první terapii cílenou na poruchu kardiolipinu a současně první schválený lék pro pacienty s Barthovým syndromem –⁠ ultravzácným život ohrožujícím onemocněním, které postihuje především chlapce.

Romosozumab, subkutánně podávaná protilátka proti sklerostinu, je jedním z nejpotentnějších osteoanabolik a jeví se jako vysoce účinná modalita v léčbě osteoporózy postmenopauzálních žen. Základní informace k mechanismu účinku, poznatky z proběhlých pivotních studií a praktická doporučení pro léčbu romosozumabem shrnuje následující stručný přehled.

Podívejte se na případ očima onkologa, patologa a chirurga. V novém videu vám přinášíme kazuistiku pacienta léčeného Vectibixem.

Užití apixabanu v prevenci cévní mozkové příhody a terapii tromboembolické nemoci je u pacientů v konečném stadiu onemocnění ledvin založené pouze na jedné farmakokinetické studii. Retrospektivní studie publikovaná kolektivem amerických autorů se proto soustředila na účinnost a bezpečnost podávání apixabanu v porovnání s warfarinem v klinické praxi.

U pacientů s diabetem mellitem (DM) se často vyskytují poruchy elektrolytové rovnováhy, zvláště při dekompenzaci nemoci nebo u diabetické ketoacidózy. U těchto pacientů dochází k výrazné depleci draslíku (kalium –⁠ K), hořčíku (magnezium –⁠ Mg) a fosforu (P), narušen bývá i metabolismus sodíku (natrium –⁠ Na). Článek popisuje nejčastější elektrolytové poruchy u DM a vysvětluje mechanismy jejich vzniku.

Podle stanoviska pracovní skupiny ESCEO (European Society for Clinical and Economic Aspects of Osteoporosis, Osteoarthritis and Musculoskeletal Diseases) z roku 2022 je vhodné identifikovat pacienty s osteoporózou s velmi vysokým rizikem zlomeniny a použít u nich jako iniciální farmakoterapeutickou intervenci anabolický antiosteoporotický lék, po němž je potřebná antiresorpční léčba, kterou je třeba řešit v horizontu celé předpokládané délky života.

Jak je známo, celiakie je autoimunitní systémové onemocnění, pro něž je typické poškození intestinálních epitelových buněk (IEC). Kanadští vědci se snažili zjistit, jak u této choroby souvisejí buňky střevního epitelu s aktivací T lymfocytů. Výsledky jejich práce dávají naději, že by snad konečně mohla být nalezena cesta k vývoji účinné terapie.

Emicizumab patří mezi revoluční léčiva na poli léčby hemofilie. Představuje novou éru přístupu k léčbě –⁠ tzv. nefaktorovou terapii.

Cílem studie provedené v rámci projektu Danish University Antidepressant Group Study (DUAG) bylo zhodnotit, do jaké míry určuje výskyt atypických vegetativních příznaků rozdílnou účinnost inhibitorů MAO (moklobemid) a tricyklických antidepresiv (clomipramin) u pacientů s depresivní poruchou.

Přítomnost filadelfského chromosomu a mutace v genu pro Janusovu kinázu 2 byly u pacientů s myeloproliferativními neoplaziemi (MPN) dlouho považovány za vzájemně se vylučující. Nedávno však bylo popsáno několik desítek případů, u nichž se tyto aberace vyskytly současně. Co by měl hematolog brát v úvahu při diagnostice a léčbě této raritní podskupiny pacientů?