Obezita a DM2 spolu úzce souvisejí a jsou asociované především s inzulinovou rezistencí. V jejich léčbě se stále více uplatňují inkretinová analoga: semaglutid působí jako agonista receptoru pro glukagonu podobný peptid 1 (GLP-1RA), zatímco tirzepatid je duálním agonistou receptorů pro GLP-1 a glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid (GIP).
Obě léčiva snižují chuť k jídlu, prodlužují pocit sytosti a přispívají k redukci tělesné hmotnosti. Jejich podávání však může být spojené s NÚ, nejčastěji gastrointestinálními (GI). Dále se diskutují také možné pankreatické, biliární, oční a tyreoidální komplikace. Tirzepatid může mít v některých oblastech příznivější bezpečnostní profil, i při jeho podávání je však nutné sledovat toleranci léčby.
Autoři ve svém narativním review shrnuli dostupná data zaměřená na bezpečnost a toleranci semaglutidu a tirzepatidu v léčbě obezity a DM2. Vycházeli z klinických studií, observačních prací, farmakovigilančních hlášení a bezpečnostních údajů z období po uvedení těchto léčiv do klinické praxe.
Zaměřili se především na GI NÚ, pankreatitidu, biliární komplikace, poruchy štítné žlázy, změny kostního metabolismu, renální účinky, reprodukční zdraví, psychiatrické nežádoucí účinky, oční komplikace a vzácnější příhody, jako jsou hypoglykémie a anémie.
Nejčastějšími NÚ semaglutidu i tirzepatidu byly gastrointestinální obtíže, zejména nauzea, zvracení, průjem, bolesti břicha, dyspepsie a zácpa. Většinou byly mírné až středně závažné, objevovaly se především na začátku léčby nebo při eskalaci dávky a postupně ustupovaly. U části pacientů však mohly vést k přerušení terapie.
Autoři uvádějí, že tirzepatid může ve srovnání s látkami založenými čistě jen na GLP-1RA představovat preferovanou možnost, zejména díky nižšímu výskytu hlášených nežádoucích účinků. Výhodou může být také příznivější vliv na kostní remodelaci, včetně podpory kostní novotvorby a potlačení kostní resorpce.
Renální účinky tirzepatidu se jeví rovněž příznivě. Terapie byla spojená se snížením albuminurie a zpomalením poklesu odhadované glomerulární filtrace (eGFR), což naznačuje možný renoprotektivní efekt.
Obě léčiva však nadále vyžadují sledování tolerance i možných komplikací.
Semaglutid i tirzepatid představují významný pokrok v léčbě obezity a DM2. Jejich účinnost je nicméně nutné hodnotit společně s bezpečnostním profilem. Nejčastější nežádoucí účinky jsou gastrointestinální a většinou přechodné, pozornost je ale třeba věnovat také pankreatickým, biliárním, tyreoidálním, renálním, očním a psychickým komplikacím.
Podle autorů může tirzepatid v některých ohledech představovat preferovanou možnost, zejména pro nižší výskyt hlášených NÚ, příznivější vliv na kostní remodelaci a možné renoprotektivní účinky. Definitivní závěry však vyžadují další přímé srovnávací studie. Volba léčby by každopádně měla být individualizována podle rizikového profilu pacienta.
(yar)
Zdroj: Fahim S. A., Attia Y. M., Messiha A. et al. Comparative safety and side effects of semaglutide and tirzepatide: implications for clinical decision-making in obesity management. Biomed Pharmacother 2025 Dec; 193: 118731, doi: 10.1016/j.biopha.2025.118731.
