Varikokéla je onemocnění žilních pletení šourku charakterizované refluxem a stagnací venózní krve. Stagnující venózní krev přitom může způsobit různý stupeň testikulárního poškození. V terapii varikokély se v současné době uplatňuje několik různých chirurgických metod, jejichž výsledky jsou víceméně srovnatelné; volba konkrétní metody tak závisí na zkušenostech operatéra a zvyklostech zdravotnického pracoviště.

Prevalence potravinových alergií má rostoucí tendenci, stupňuje se také závažnost a pestrost jejich projevů. Nejčastější potravinovou alergií kojeneckého a batolecího věku je alergie na bílkoviny kravského mléka (ABKM).

Nejen primární hyperaldosteronismus a srdeční selhání jsou indikací k nasazení spironolaktonu. Doporučené postupy z roku 2018 zdůrazňují silnou pozici tohoto antagonisty aldosteronu v léčbě farmakorezistentní hypertenze.

Vzhledem k tomu, že v literatuře existují kontroverze ohledně prospěšnosti kombinace inhibitorů protonové pumpy s prokinetiky v léčbě refluxní choroby jícnu (GERD), byla již v roce 2014 provedena metaanalýza s cílem popsat její účinnost a bezpečnost pro pacienty.

Observační studie s 305 ambulantně léčenými pacienty neshledala možnou interakci mezi warfarinem a inhibitory protonové pumpy jako klinicky významnou.

U pacientů léčených pro epilepsii se udává výskyt sexuální dysfunkce (SD) mezi 20 –⁠ 60 %. Na výskytu SD se podílí typ záchvatů (generalizované, parciální), úroveň kompenzace záchvatů, vliv antiepileptické terapie a další faktory. Obecně je udáván vyšší výskyt SD u pacientů s parciálními záchvaty, s nedostatečně kompenzovanými záchvaty a u pacientů s polyterapií antiepileptiky (AE). Cílem studie bylo porovnat výskyt SD u pacientů s epilepsií a kontrolní skupiny (KS).

Spokojenost se sexuálním životem tvoří jednu ze složek kvality života. Obezita 2. a 3. stupně a přidružené komorbidity zvyšují pravděpodobnost sexuálních poruch. Výrazná redukce hmotnosti implikovala jejich zlepšení, a dokonce srovnání s normou. V článku jsou vymezeny základní pojmy týkající se obezity, sexuality a sexuálních dysfunkcí.

Na této kazuistice prezentujeme vzácnou příčinu slepoty u pacienta středního věku a diagnostické rozpaky při patologickém CT a MRI nálezu v oblasti paranazálních dutin.
46letý muž, projektant, byl odeslán z Oční kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze k endoskopickému výkonu v nosní dutině (FESS) pro nález nosní polypózy, zastření paranazálních dutin a současnou náhlou ztrátu zraku nejprve na levém, s odstupem asi sedmi měsíců i na pravém oku.

Akutně vzniklé bolesti dolní části zad jsou spíše symptomem než samostatným onemocněním. Každoročně přitom postihují značnou část dospělých. V diferenciální diagnostice je nejprve nutné vyloučit neurologický deficit a takzvané červené praporky. Samotná léčba se potom zaměřuje na tlumení bolestí a funkční zlepšení.

Tapentadol je molekulou, která dokáže navodit analgezii hned dvěma různými mechanismy a vzhledem k preklinickému i klinickému profilu se vyčleňuje ze skupiny klasických opioidů.

Renální denervace je novou metodou v terapii farmakorezistentní hypertenze, která spočívá v selektivním přerušení sympatických vláken v adventicii renálních tepen. Dosud nebyly publikovány výsledky randomizovaných zaslepených studií, které by prokázaly efektivitu tohoto zákroku. Budoucnost ukáže, jestli bude metoda široce indikována v léčbě hypertenze či jiných chorob, které souvisejí se zvýšenou aktivitou sympatiku, nebo najde uplatnění pouze u selektovaných skupin pacientů nebo se stane slepou cestou lidského poznání.

Beta-blokátory jsou užívány již několik desítiletí také k potlačení důsledků adrenergního stresu v perioperačním období. Zatímco jejich přínos je zde považován za nesporný, není zcela jasně vymezena nejvhodnější populace operovaných, kde prospěch převáží nad možnými riziky. Současný trend naznačuje posun od víceméně plošného podávání širokému okruhu operovaných k cílenějšímu užití, kdy je zohledňován stav pacienta i riziko operačního výkonu, který podstupuje. Individuální dávka by měla být cílená k dosažení optimálního terapeutického cíle.

Po několikaletém trvání diabetu obvykle postupně selhává léčba antidiabetikem první volby metforminem. Studie KOMETA byla prospektivní, multicentrickou, neintervenční epidemiologickou studií u pacientů s diabetes mellitus 2. typu neadekvátně kompenzovaných na terapii metforminem. Studie byla realizována v letech 2010–2011. Studie prokázala signifikantní zlepšení kompenzace diabetu, snížení obvodu pasu, pokles krevního tlaku a úpravu dyslipidemie oproti vstupním hodnotám. Naši lékaři podle této studie volí antidiabetika zodpovědně a používají často léků bez rizika hypoglykemie. Více než 2/3 pacientů přitom dosáhnou kompenzace HbA1c pod 6 % podle IFCC. Hlavním závěrem studie je, že i v běžných podmínkách lze během 9 měsíců dosáhnout komplexní metabolické kompenzace diabetika 2. typu.

Ve skupině perorálních antidiabetik (PAD) byla skupina biguanidů zastoupena třemi deriváty: phenforminem, buforminem a metforminem. Metformin (v přípravcích používaný jako hydrochlorid) –⁠ dimethylbiguanid –⁠ je v současné době jediným představitelem této skupiny PAD, který je doporučován v léčbě diabetes mellitus (DM). Jeho vliv na snižování hyperglykemie je zprostředkován snížením inzulinové rezistence, to znamená zvýšením citlivosti na inzulin v periferních tkáních. Z tohoto hlediska je metformin označován jako antihyperglykemizující lék (spíše než hypoglykemizující), protože v monoterapii nevede k riziku hypoglykemií a nesnižuje glykemie u nediabetiků.

Uzly lokalizované v horní části štítné žlázy mohou mít větší riziko malignity než ty lokalizované v dolní části žlázy, jak naznačila práce prezentovaná 19. května 2018 na American Association of Clinical Endocrinologists 2018 Annual Scientific & Clinical Congress. Autoři z Brookdale University Hospital and Medical Center v New Yorku analyzovali data téměř 200 svých pacientů a zjistili, že uzly nalezené v horní části žlázy byly až pětkrát častěji maligní než ty lokalizované blíže dolnímu pólu štítné žlázy.