Psychické a somatické potíže spojené s premenstruačním obdobím trápí řadu žen. Některé do té míry, že jim významně snižují kvalitu života. Lékem první volby jsou antidepresiva typu SSRI.
Premenstruačními poruchami trpí až 12 % žen. Americký kongres porodníků a gynekologů zařazuje somatické a psychické příznaky do premenstruačního syndromu (PMS), Americká psychiatrická asociace (APA) stanovila pro psychické příznaky diagnózu premenstruační dysforické poruchy (PMDD). Obě diagnózy se vzájemně překrývají.
Příznaky se projevují v luteální fázi menstruačního cyklu. Ta začíná po ovulaci a trvá do začátku menstruace. Krátce po menstruaci příznaky vymizí. Ke správnému stanovení diagnózy pomáhají záznamy pacientek. Příznaky mohou nastat kdykoli v období od menarche po menopauzu a ovlivňují denní fungování pacientek. Ty pak mívají častější absence v práci a horší kvalitu života.
Asi 80 % žen udává alespoň jeden somatický nebo psychický příznak během luteální fáze. Z francouzské studie vyplývá, že kritéria PMS splňuje 12 % žen, z nichž 4 % uvádějí těžké příznaky. Prevalence PMDD se kvůli přísnějším diagnostickým kritériím pohybuje mezi 1,3 a 5,3 %.
Přesné příčiny premenstruačních poruch dosud neznáme. Zřejmě souvisejí s vyšší citlivostí postižených žen na cyklické výkyvy hladin estrogenu a progesteronu. Studie naznačují i genetickou komponentu.
PMDD je definována v DSM-5. Musí být přítomno minimálně 5 následujících příznaků: podrážděnost, afektivní labilita, depresivní nálada, úzkosti, poruchy spánku, poruchy apetence, zvýšená únavnost, subjektivní poruchy soustředění, ztráta zájmu o běžné činnosti, pocit ztráty kontroly, citlivost prsů nebo otoky, bolesti kloubů nebo svalů, pocit nadýmání nebo přibývání na váze. Objevují se před začátkem menstruace a poté se zmírňují, až mizí. Současně mají omezující vliv na fungování ženy v běžném životě.
PMS jako gynekologická diagnóza má obdobné příznaky, navíc je uvedena bolest hlavy. Ke stanovení diagnózy stačí jen jeden ze symptomů. V MKN-10 není tato porucha uvedena. Pro depresivní symptomatiku lze použít kategorii F38.8, pro jiné specifikované poruchy nálady ve spojení s ženskými pohlavními orgány a menstruačním cyklem pak kategorii N94.8.
Terapie je symptomatická. Lékem první volby u závažných příznaků PMS nebo PMDD jsou antidepresiva ze skupiny SSRI (sertralin, paroxetin, citalopram, escitalopram, fluoxetin). Mohou se podávat buď kontinuálně, nebo jen v luteální fázi. Účinné u PMDD jsou také SNRI (venlafaxin). V případě, že monoterapie nestačí, lze antidepresiva úspěšně kombinovat s quetiapinem při zahajovací dávce 25 mg. Některé výsledky ukazují také účinek perorálních kontraceptiv. Jiné studie naznačují užitek suplementace kalciem u PMS, další pak efekt kognitivně-behaviorální psychoterapie. Zkoumány byly dále vitaminy D a B, ale není dostatek důkazů pro zhodnocení jejich efektu. Pro důkazy o přínosu fytoterapie a akupunktury neexistují kvalitní studie.
(kat)
Zdroje:
1. Hofmeister S., Bodden S. Premenstrual syndrome and premenstrual dysphoric disorder. Am Fam Physician 2016; 94 (3): 236−240.
2. Duševní poruchy a poruchy chování. Popisy klinických příznaků a diagnostická vodítka Mezinárodní klasifikace nemocí − 10. revize, 3., nezměněné vydání. Psychiatrické centrum Praha, 2006.
