Následující článek přináší stručný přehled onemocnění štítné žlázy a základní diferenciální diagnostiky s odkazy na odborné zdroje nejen pro praktické lékaře.
Onemocnění štítné žlázy patří mezi časté choroby u dospělých a u žen se vyskytuje asi 8× častěji než u mužů. Prevalence v České republice se odhaduje asi na 5 % s nejvyšší incidencí mezi 30. a 50. rokem. Nemoci lze rozdělit na poruchy struktury a velikosti žlázy a poruchy hormonální funkce. Jednotlivé kategorie se samozřejmě mohou prolínat. Samotná porucha hormonální funkce může být ve smyslu nadbytku hormonů štítné žlázy (hypertyreóza) nebo jejich nedostatku (hypotyreóza). Do popředí zájmu se v dnešní době dostávají takzvané subklinické tyreopatie, kdy jsou volné hormony stále v normě, ale tyreotropin (TSH) je mimo svou referenční mez. Tyto subklinické tyreopatie, jak vyplývá z názvu, jsou asymptomatické a jde o „laboratorní“ diagnózu. Nejčastější etiologie poruch v naší zemi je autoimunitní.
Manifestní formy se projevují typickými generalizovanými příznaky a mohou končit až myxedémem. Obecně lze říci, že metabolismus a funkce jednotlivých orgánů se zpomalují. Častými příznaky jsou např. slabost, únava, letargie, somnolence, intolerance chladu, snížené pocení, suchá kůže, otoky, hluboký hlas, parestezie, artralgie, zácpa a další. Velká část příznaků je nespecifická nebo mohou úplně chybět, a tak je nutné diagnózu potvrdit vedle fyzikálního vyšetření i vyšetřením laboratorním.
Máme-li asymptomatického nemocného nebo netypické příznaky, stačí odebrat TSH. Normální hodnota TSH vylučuje periferní příčinu onemocnění štítné žlázy. V případě zvýšeného TSH a v případě symptomatického nemocného je vyšetření vhodné rovnou doplnit o volný tyroxin (fT4). Celkový tyroxin může být ovlivněn mnoha faktory, proto preferujeme fT4. Odběr protilátek proti tyreoidální peroxidáze (anti-TPO) a proti tyreoglobulinu (anti-TG) nám pomůže určit etiologii, nápomocné může být i ultrazvukové vyšetření štítné žlázy.
Manifestní formy (vysoké hladiny TSH a současně snížené volné hormony) léčíme ihned substitucí tyroxinem. U starších osob s kardiálním onemocněním zahajujeme terapii pozvolna. Subklinické formy mohou být přechodné, a proto je ověřujeme s časovým odstupem alespoň 3 měsíců. Komplikované případy a těhotné patří do rukou endokrinologa.
Příznaky souvisejí s efektem hormonů ve všech tkáních, kdy zrychlují metabolismus. Typické jsou např. palpitace, tachykardie, fibrilace síní, pocení, intolerance tepla, hubnutí, nervozita, neklid, třes, teplá a opocená kůže, únava, slabost a další. Někdy může být hypertyreóza provázena tyreoidální orbitopatií.
V případě podezření na hyperfunkci štítné žlázy je třeba kromě TSH a fT4 doplnit i volný trijodtyronin (fT3). Je-li porucha manifestní (TSH suprimované a volné hormony vysoké), je namístě konzultace a časné vyšetření endokrinologem. Jde-li o subklinickou poruchu funkce (nízké TSH, ale volné hormony v normě), je vhodné před konzultací endokrinologa toto v čase verifikovat, zda nejde o netyreoidální vlivy (euthyroid sick syndrome), a v mezičase případně doplnit UZ vyšetření a protilátky proti receptoru TSH. Léčba se pak odvíjí od etiologie onemocnění. Centrální příčiny hypo- i hypertyreózy, stejně jako těhotné ženy patří do péče endokrinologické ambulance.
Pro ty, kteří chtějí vědět více, přikládáme zdroje dostupné zdarma v českém a anglickém jazyce:
(gaf)
