V léčbě chronické žilní insuficience se využívá řada postupů včetně farmakoterapie, při níž se uplatňuje například diosmin. Sdělení farmakologa MUDr. Jiřího Slívy, Ph.D., shrnuje mechanismus účinku a farmakologické vlastnosti této látky.

Diosmin je zavedeným léčivem v terapii chronické žilní insuficience. Je známo, že účinkuje několika různými mechanismy. Studie polských autorů podává důkaz o jeho schopnosti snižovat oxidativní stres.

Noční pomočování je mimovolní únik celého objemu močového měchýře ve spánku u dítěte staršího 5 let. V pěti letech věku je postiženo ještě 15 % dětí. Ve věkové skupině 4–6 let jsou mezi pomočujícími se dětmi (enuretiky) rovnoměrně zastoupeni chlapci i dívky, dále pak klesá zastoupení děvčat.

Mezi léčivé přípravky hrazené při chronickém žilním onemocnění byly nově zařazeny také ty s obsahem mikronizovaného diosminu (Diozen 180 tbl.). Které látky jsou dostupné v této indikaci a co rozhodlo o zaměnitelnosti mikronizovaného diosminu s mikronizovanou purifikovanou flavonoidní frakcí (MPFF) a dalšími vybranými venofarmaky stabilizujícími kapiláry?

Ačkoliv je známo, že metamizol působí jako analgetikum, antipyretikum i spasmolytikum, mechanismy těchto účinků stále nejsou dostatečně popsány. Souhrn dostupných informací se pokusili přinést brazilští autoři, kteří zpracovali zdroje datované do prosince 2017 dostupné z databáze PubMed, vyjma studií, jež posuzovaly metamizol v kombinaci s jinými léčivy.

Evropská léková agentura nově schválila použití venetoklaxu v kombinaci s hypomethylačními cytostatiky u dosud neléčených pacientů s akutní myeloidní leukémií (AML), kteří nemohou podstoupit intenzivní chemoterapii. Rozhodnutí bylo vydáno na základě dvou klinických studií, jejichž shrnutí vám přinášíme.

Terapie zaměřená proti receptoru pro epidermální růstový faktor (anti-EGFR) je doprovázena především kožními nežádoucími účinky. Jejich míra velmi často odpovídá účinnosti terapie, otázkou však zůstává, jak výrazně zasahují tyto nežádoucí účinky kvalitu života léčených pacientů. Odpověď přináší analýza publikovaná na počátku roku 2016 v časopise ESMO Open.

Žilní a arteriální onemocnění zřejmě mohou mít řadu společných rizikových faktorů. Z hlediska patofyziologického se zřejmě jedná o podobný mechanizmus poškození cévní stěny, na jehož počátku jsou subklinické zánětlivé změny. Mechanizmus vzniku život ohrožujících trombotických příhod může být také podobný u obou skupin onemocnění, a to zejména selháním regulačních vlastností endotelu. Výsledky dosud publikovaných klinických a epidemiologických studií však zatím jednoznačné důkazy o společných faktorech vzniku a komplikací tepenných a žilních onemocnění nepřinesly. V našich studiích jsme zjistili častější výskyt nižšího poměru tlaků kotník/paže u žen s chronickým žilním onemocněním dolních končetin, nenalezli jsme však přímou souvislost mezi známkami preklinické aterosklerózy a výskytem žilních trombóz u pacientů s trombofilními stavy; u této skupiny však jsme však nalezli souvislost mezi tromboembolickými příhodami a hypertenzí. Tepenná i žilní onemocnění mohou tedy být příznivě ovlivněna již zavedenými léčebnými postupy zaměřenými na prevenci kardiovaskulárních onemocnění aterosklerotického původu. Důkazem možného společného ovlivnění tepenných a žilních onemocnění farmaky jsou výsledky rozsáhlé klinické studie, ve které došlo k významnému poklesu nejen kardiovaskulárních příhod, ale i tromboembolických žilních příhod při podávání rosuvastatinu. Dalším slibným lékem pro terapii jak žilních, tak tepenných onemocnění by mohl být glykosaminoglykan sulodexid.

Pro dlouhodobě funkční protetické řešení, se kterým může být spokojen lékař i pacient, je nezbytné splnit řadu předpokladů. Jedním z nich je vhodná péče o protetický výrobek. Sebelépe zhotovená protetická práce a sebelépe vypracovaný plán ošetření totiž nemají šanci na úspěch, pokud sám pacient nepřispěje svým dílem v podobě dobře prováděné hygieny.

Mnohočetný myelom (MM) představuje přibližně 10 % všech hematologických malignit. V současnosti je díky rozvoji diagnostických metod chápán jako soubor několika cytologicky odlišných malignit plazmatických buněk. Spolu s pokroky v diagnostice dochází také k rychlému vývoji v oblasti terapie, což umožnilo zejména v posledních 15 letech signifikantně zlepšit míru přežití u této dříve velmi nepříznivé diagnózy.

Febrilní neutropenie (FN) představuje jednu z nejčastějších a nejzávažnějších komplikací protinádorové terapie. Je významnou příčinou morbidity a často vede k oddálení nebo snížení dávek plánované onkologické léčby. Riziko FN je individuální a závisí jak na charakteristice pacienta, tak na aplikované léčbě. Jak lze vzniku FN předcházet? Ve kterých případech je indikováno použití růstových faktorů myelopoezy? Přinášíme vám stručný souhrn aktuálních doporučení.

Pegylovaný liposomální irinotekan (nal-IRI) znamená zásadní pokrok v terapii metastazujícího adenokarcinomu pankreatu (mPDAC). Jedná se o první léčivo, jež prokázalo významné prodloužení celkového přežití (OS) v 1. a 2. linii léčby mPDAC ve 2 velkých randomizovaných studiích fáze III, v Česku představuje standard 2. linie léčby. V rámci kongresu Evropské společnosti pro klinickou onkologii (ESMO), jenž proběhl v září 2024 v Barceloně, byla prezentována aktuální data ze studie NAPOLI-3 a výsledky studie z reálné praxe NALLONG potvrzující dlouhodobý přínos této modality.

Záznam odborného semináře na téma infekcí vyvolaných MDR bakteriemi, jenž se uskutečnil dne 2. 11. 2021 v Lékařském domě v Praze