V polovině června Praha hostila významný mezinárodní kongres zaměřený na plicní nemoci −⁠ Pneumo Update Europe 2024. Do dvoudenního programu se vešla široká škála pneumologických témat, od chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) přes karcinomy plic, tuberkulózu (TBC) či pneumonii až po astma a alergie. Nechyběla ani problematika vzácných respiračních onemocnění, jakým je například i deficit alfa-1-antitrypsinu (AATD). Právě na něj se zaměřilo sympozium podpořené společností CSL Behring, jež pojednávalo o možnostech zlepšení managementu AATD a významu augmentační léčby. Se svými přednáškami vystoupili profesor Felix J. F. Herth z Heidelberské univerzity, profesorka Joanna Chorostowska-Wynimko z Národního institutu tuberkulózy a plicních chorob (NITLD) a Centra zdraví MDM ve Varšavě a přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy LF MU a FN Brno profesor Milan Sova.

Nejen aterosklerotické pláty v arteriích a riziko srdečního infarktu se zmenšují spolu s hladinou LDL cholesterolu. Výsledky velké molekulárně genetické studie naznačují, že snížení jeho hladiny by mohlo vést také k redukci rizika žilní tromboembolické nemoci.

Multicentrická kohortová studie sledovala pooperační zotavení pacientů po kolorektální operaci z více úhlů pohledu. Byla také zaměřená na antikoagulační režimy a jejich souvislost s výskytem žilní tromboembolie (VTE), délkou hospitalizace, rizikem krvácení/hematomů a četností opakovaného přijetí k hospitalizaci.

Profylaktická aplikace enoxaparinu je běžnou součástí péče po ortopedických výkonech. U pacientů se přesto objevují případy žilní tromboembolie (VTE). Odborná literatura se neadherenci k aplikaci enoxaparinu blíže nevěnuje, proto se tým odborníků z Emoryho univerzity zaměřil na tuto problematiku v průzkumu provedeném přímo mezi ortopedickými pacienty.

Podávání enoxaparinu jako tromboprofylaxe po sectio caesarea (SC) významně snižuje riziko hluboké žilní trombózy (DVT) a tromboembolických příhod (TEN) u rizikových žen, aniž by vedlo k nárůstu komplikací v operační ráně. Výsledky recentně publikované studie ukazují, že výskyt hematomu, infekce či dehiscence incize se mezi ženami s touto tromboprofylaxí a bez ní statisticky neliší. Enoxaparin tak dle závěrů této práce představuje bezpečný nástroj prevence tromboembolických komplikací i v kontextu operačně vedeného porodu.

Vliv předepsané medikace po transkatétrové náhradě aortální chlopně (TAVR) dosud nebyl přesně zhodnocen. Recentně publikovaná retrospektivní analýza dat z klinické praxe od pacientů, kteří absolvovali TAVR, si proto dala za cíl posoudit u nich možný přínos užívání statinů a inhibitorů renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAAS).

Optická neuritida je akutní zánětlivé demyelinizační onemocnění optického nervu. Nejčastěji se vyskytuje u mladých dospělých. Je charakterizovaná unilaterální subakutní ztrátou zraku, která není provázena systémovými či neurologickými příznaky. Klinicky se může prezentovat monofázicky či polyfázicky s rekurencí relapsů.

Pro českého lékaře je jistě zajímavou otázkou, zda je i v jiných ekonomicky vyspělých zemích racionální léčba respiračních infekcí tak ožehavým problémem jako u nás. Na problematiku preskripce antibiotik u respiračních infekcí se zaměřili autoři z Mayo Clinic v USA. Na základě jejich zjištění je možné konstatovat, že v ČR je situace podobná.

Syndrom ovariální hyperstimulace (ovarian hyperstimulation syndrome –⁠ OHSS) je jednou z nejzávažnějších a potenciálně letálních komplikací kontrolované ovariální stimulace. Indukce maturace oocytů pomocí bolusu agonisty gonadotropin releasing hormonu (GnRH) místo standardně používaného hCG toto riziko signifikantně snižuje, a je proto považována za fyziologičtější variantu.

Sekvenování genomu poskytuje lékařům více informací o příčinách nádorových onemocnění a mění způsoby léčby nádorů. Cílená léčba zaměřená na onkogenní mutace přinesla pacientům delší přežití a lepší klinické výsledky. Pojďme se společně podívat na pokroky a úskalí využití genomiky v onkologii.

Nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC) je geneticky heterogenním onemocněním. Individualizace terapie na základě výskytu specifických mutací nádorových buněk je proto zásadní pro volbu optimální terapie u těchto pacientů. Jednou z možností cílené léčby u pacientů s NSCLC s aktivační mutací genu pro receptor epidermálního růstového faktoru (EGFR) je osimertinib, tyrosinkinázový inhibitor EGFR (EGFR TKI) 3. generace. Předkládáme kazuistiku pacienta s NSCLC léčeného osimertinibem po progresi onemocnění v důsledku sekundární mutace EGFR T790M vzniklé jako následek terapie afatinibem. Popsaný případ dobře ilustruje postavení osimertinibu v léčbě NSCLC se sekundární mutací EGFR T790M.

Studie nedávno publikovaná v Lancet Neurology prokázala účinnost a bezpečnost subkutánně podávaného inhibitoru složky komplementu C5 –⁠ zilucoplanu –⁠ v léčbě myasthenia gravis (MG). Tento lék má potenciál zmírnit tíži tohoto onemocnění a zlepšit kvalitu života pacientů.

Léčba stronciumranelátem vede u pacientů s osteoporózou ke zvýšení markerů kostní novotvorby a snížení markerů kostní resorpce, které je provázeno významným zvýšením kostní minerální denzity (BMD) bederní páteře i proximálního femuru. Tato retrospektivní argentinská studie přinesla i další zajímavá zjištění: přínos stronciumranelátu po jednom roce léčby je významný bez ohledu na předchozí léčbu bisfosfonáty, ale může být větší u pacientů, kteří bisfosfonáty dosud neužívali.