Přípravky používané v substituční léčbě závislosti na opioidech mají různý vliv na změny v EKG a jiné riziko vzniku komorové arytmie zvané syndrom prodlouženého QT intervalu.
Metadonhydrochlorid, levometadylacetát i buprenorfinhydrochlorid jsou v léčbě závislosti na opioidech stejně efektivní. Každý z nich blokuje gen KCNH2 (dříve hERG), který je asociován se syndromem prodlouženého QT intervalu (angl. zkr. LQTS). Někdy se tomuto syndromu nesprávně říká nemoc membránových kanálů, neboť postihuje iontové kanály myokardu. Jedná se o vzácnou komorovou arytmii. Protože jde o stav velmi vážný a ohrožující na životě, byla vypracována randomizovaná kontrolovaná studie účinků těchto tří látek u pacientů závislých na opioidech.
Randomizovaná dvojitě slepá studie trvala 17 týdnů. Jejím cílem bylo zjistit účinky efektivních dávek metadonu, levometadylu a buprenorfinu na délku QT intervalu. Studie zahrnovala 154 závislých pacientů, u kterých bylo provedeno vyšetření pomocí 12svodového EKG, a to první týden studie a pak každé čtyři týdny. Pacienti byli tedy rozděleni do tří skupin podle užívané látky.
Byla určena hraniční délka QT intervalu. U mužů QT interval delší než 470 milisekund a u žen delší než 490 ms byl považován za překročení této hranice. Rovněž prodloužení základní délky QT intervalu stanovené při prvním vyšetření o více než 60 ms splňovalo kritéria syndromu prodlouženého QT intervalu.
Studie dospěla k zajímavým výsledkům:
Z výsledků vyplývá, že užívání buprenorfinu je asociováno s daleko menším prodloužením QT intervalu než užívání metadonu a levometadylu. Buprenorfin je tedy v tomto ohledu nejbezpečnější alternativou.
(ercp)
Zdroje: Arch Intern Med. 2007 Dec 10; 167 (22): 2469–75
