ČEPICK%C

Kyselina ursodeoxycholová (UDCA) je základem léčby PBC mj. podle guidelines Evropské asociace pro studium jater (EASL). Mnozí pacienti (25–50 %) však nedosáhnou adekvátní odpovědi na ni a u části nemocných se projeví intolerance vedoucí k nutnosti vysazení léčby (ve studii fáze III POISE se to týkalo 7 % účastníků). Pak je indikovaná kyselina obeticholová (OCA), kterou doporučují jako jedinou registrovanou možnost 2. linie léčby PBC aktuální odborné pokyny evropské (EASL 2017) i české (2018). Nejnovější data k OCA z klinických studií i reálné praxe byla prezentována i na letošních XLVIII. májových hepatologických dnech.

Infekce jsou v průběhu léčby ulcerózní kolitidy (UC) oprávněnou bezpečnostní obavou. Nízké riziko výskytu závažných infekcí je přitom jedním z nejdůležitějších atributů, jež pacienti se střevními záněty udávají ve svých preferencích pro volbu terapie. Loni publikovaná post hoc analýza se proto soustředila na výskyt infekcí v průběhu léčby selektivním modulátorem receptorů pro sfingosin-1-fosfát (S1P) etrasimodem v programu klinických studií ELEVATE.

V rámci kongresu ESMO 2021 byla mimo jiné přiblížena data z americké studie, jejíž autoři se zabývali sekvencí podávání tyrosinkinázových inhibitorů kinázy anaplastického lymfomu (TKI ALK) u pacientů s ALK-pozitivním nemalobuněčným karcinomem plic (ALK+ NSCLC) v reálné praxi, nebo finální analýza studie ALTA-1L. Z obou prací vyplývají zajímavé závěry, které mohou mít užitek pro praxi.

Kombinovaná léčba lipozomálním pegylovaným irinotekanem, 5-fluorouracilem (5-FU) a leukovorinem (LV) signifikantně zlepšuje celkové přežití pacientů s metastatickým duktálním karcinomem slinivky břišní. Analýza klinické studie NAPOLI odhalila prognostické markery dlouhodobého přežití takto léčených pacientů.

Prezentovaná rozsáhlá retrospektivní studie analyzuje vztah mezi antikoagulační léčbou a hospitalizační mortalitou u pacientů s intracerebrálním krvácením (ICH). Její autoři dále zkoumali, zda je mortalita ovlivněna konkomitantním užíváním antiagregační léčby.

S hereditárním angioedémem (HAE) se lze setkat na pohotovosti i v ordinaci specialisty. Pacientům s touto vzácnou chorobou je mnohdy chybně sdělena jiná, běžnější diagnóza a tu správnou se dozvídají i s mnohaletým zpožděním. Projevuje se totiž kombinací příznaků obvyklých i u jiných nemocí. Čeho by si měli všímat třeba pediatr, otorinolaryngolog či gastroenterolog? Poskytnout lepší porozumění symptomům HAE z pohledu různých specializací a zdůraznit důležitost mezioborové spolupráce pro správnou diagnostiku a péči o pacienta s HAE bylo náplní odborného webináře, z něhož jsme pro vás připravili souhrn toho nejdůležitějšího.

Recentní intervenční otevřená studie měla za cíl popsat dlouhodobý účinek fixní trojkombinace perindoprilu s indapamidem a amlodipinem v porovnání s volnou kombinací inhibitoru RAAS, diuretika a blokátoru kalciového kanálu na zmírnění hypertrofie levé komory (LVH) u ambulantních pacientů s hypertenzí.

Kazuistika 74letého muže léčeného na Onkologické klinice 2. LF UK a FN Motol v Praze ukazuje přetrvávající, při posledním vyšetření téměř 2letou stabilizaci metastatického karcinomu pankreatu (mCaP) při léčbě sekvencí gemcitabin + paklitaxel vázaný na albumin –⁠ liposomální irinotekan + FUFA (5-fluorouracil + leukovorin).

U pacientů po operaci pro kolorektální karcinom (CRC) se v profylaxi žilní tromboembolie (VTE) podává obvykle 28denní profylaxe enoxaparinem v dávce 40 mg/den. Standardy se ovšem na jednotlivých pracovištích liší a mohou být rozdílné v závislosti na komorbiditách a tělesné hmotnosti pacienta. Americká studie z roku 2020 hodnotila, v jakých dávkách a kombinacích je enoxaparin u těchto pacientů při propuštění z nemocnice předepisován a jaké jsou výsledky této léčby.

Sdělovat pacientovi pravdu o jeho zdravotním stavu nemá v Česku příliš dlouhou tradici. České zdravotnictví začalo na tuto skutečnost, tedy upřímnou a otevřenou komunikaci mezi lékařem a pacientem, klást důraz až několik let po sametové revoluci.

Stejně jako nelze všem pacientům v jednotlivých fázích nemoci podávat stejné dávky léku, neexistuje jedno univerzální řešení, ani co se týká výživy v akutní a postakutní fázi onemocnění. Problematice energetických a výživových potřeb u pacientů v kritickém stavu se věnuje přehledový článek v periodiku Critical Care. Vyzdvihuje zejména nadčasové poznatky ze studie provedené v roce 1945. Text je doplněn také aktuálními doporučeními a příklady z praxe.

Arteriální hypertenze a diabetes mellitus (DM) jsou dvě velmi časté klinické situace. Prevalence hypertenze je u osob s diabetes mellitus 2. typu 70–80 %. Cílový krevní tlak je asi 130/80 mm Hg. Základem farmakologické léčby hypertenze u diabetu jsou blokátory systému renin -⁠ angiotenzin (ACE inhibitory, AT1 blokátory), které snižují kardiovaskulární (KV) riziko a zpomalují progresi renálního poškození. Ve většině případů (asi 80–90 %) je však nutné u diabetiků s hypertenzí podávat kombinační terapii. Výhodná je dvojkombinace blokátorů RAS s blokátory kalciových kanálů (BKK). Diuretika jsou vhodná do trojkombinace. U těžších forem hypertenze se osvědčuje malá dávka spironolaktonu. Farmakologická léčba by měla být komplexní a měla by zahrnovat kromě hypertenze i intervenci všech dalších rizikových faktorů (RF) včetně redukce BMI u obezity. Zdá se, že TK mohou snižovat i některá nová antidiabetika (zejména glifloziny).

Domácí parenterální terapie v současnosti zastává důležitou úlohu v léčbě a prevenci malnutrice u specifických skupin pacientů. Evropská společnost pro parenterální a enterální výživu (ESPEN) v roce 2020 publikovala aktualizované doporučené postupy pro domácí parenterální terapii na základě aktuálních důkazů a doporučení expertů.

Onemocnění primární plicní hypertenzí je asociováno s nepříznivou prognózou. Pro zlepšení vyhlídek nemocných je proto nutností časná diagnostika onemocnění a nasazení specifické terapie. Cenným screeningovým nástrojem se přitom může v blízké budoucnosti stát virtuální echokardiografie, jež v publikovaných studiích prokazuje dobré výsledky.

Plicní arteriální hypertenze (PAH) je závažné, ale léčitelné onemocnění. Včasnou diagnostiku ovšem komplikuji nespecifické příznaky chronické progredující dušnosti a ztráty výkonnosti. Kardiolog je proto klíčovou osobou, která může na základě dušnosti a charakteristických známek při echokardiografii rozpoznat riziko a včas pacienta odeslat do specializovaného centra. Kdy zbystřit a jakou roli v managementu onemocnění hraje nová generace cílené léčby?