Mutace ALK se vyskytují u 3–5 % případů NSCLC. Nová generace cílené léčby ALK+ NSCLC sice zlepšuje klinické výsledky pacientů, tumory se však stávají rezistentními a vyžadují následnou terapii, přičemž data z reálné praxe k sekvencím TKI ALK jsou limitovaná. Prezentovaná studie proto byla koncipována s cílem porozumět vzorcům terapeutické strategie následující po léčbě brigatinibem.
Retrospektivní kohortová studie použila americkou databázi LRx (IQVIA’s US-based Longitudinal Patient-Centric Pharmacy Claims Database), která shromažďuje data o preskripcích od lékáren, plátců a poskytovatelů příslušného softwaru. Za vhodné pro analýzu byli považováni všichni pacienti, kteří si vyzvedli brigatinib alespoň 1× v období od 1. 4. 2017 do 30. 9. 2020.
Celkem bylo do studie zahrnuto 413 osob ve věku ≥ 18 let, sledovaných alespoň 12 měsíců před prvním vyzvednutím jmenovaného přípravku a dále i po jeho vysazení nebo převedení na jiný TKI ALK, případně do konce follow-up. Střední věk souboru činil 57,9 roku, 58,4 % tvořily ženy. Medián doby sledování od zahájení léčby brigatinibem dosáhl 8,4 měsíce.
Adherence k terapii brigatinibem byla vysoká, a to napříč kohortami. Medián doby do vysazení léčiva činil 10,3 měsíce (95% interval spolehlivosti [CI] 8,2–15,0).
Co se týká léčebných sekvencí, 195 nemocných dostalo nejprve krizotinib s následnou léčbou TKI ALK nebo bez ní. U 133 účastníků po krizotinibu následoval alektinib a/nebo ceritinib, 62 dostávalo pouze krizotinib. 99 pacientů dostávalo jen alektinib a u 80 nebylo zaznamenáno předchozí užívání TKI ALK. Nejobvyklejší terapeutickou volbou bezprostředně před nasazením brigatinibu byl alektinib (51,3 %; 212 osob).
K vysazení brigatinibu nebo převedení pacienta, jenž tento přípravek užíval, na jiný TKI ALK, došlo u dvou pětin uživatelů (40,4 %; 167 osob). Z pacientů, kteří brigatinib vysadili, tři pětiny (59,9 %; 100 osob) užívaly v další linii jiný TKI ALK, nejčastěji lorlatinib (57 %). Pozorováno bylo taktéž opětovné nasazení brigatinibu (16 %), případně byl po brigatinibu zařazen alektinib (13 %), ceritinib (10 %) nebo krizotinib (4 %).
Studie naznačuje, že léčba brigatinibem je pro pacienty v reálné praxi klinicky prospěšná i v delším časovém horizontu. Nemocní užívající brigatinib v pozdějších liniích na něm setrvávají významnou dobu a s vysokou adherencí. Následná léčba TKI ALK po vysazení brigatinibu rovněž může pacientům prospět, což naznačuje, že brigatinib by mohl být používán v časnějších liniích.
Randomizovaná studie ALTA-1L hodnotila brigatinib u pacientů s ALK+ NSCLC, kteří dosud nepodstoupili terapii cílenou na ALK, a porovnávala ho v tomto souboru s krizotinibem z hlediska dlouhodobé účinnosti a bezpečnosti.
Studijní populaci tvořili dospělí pacienti s ALK+ NSCLC ve stadiu IIIB/IV, kteří již byli léčeni aspoň 1 systémovou terapií pro lokálně pokročilé nebo metastazující onemocnění. Účastníky mohli být i nemocní s asymptomatickými neléčenými metastázami v CNS.
V poměru 1 : 1 účastníci užívali buď brigatinib 180 mg 1× denně, nebo krizotinib 250 mg 2× denně. V případě potvrzené progrese nemoci byl povolena změna terapie (crossover) z krizotinibu na brigatinib.
Medián doby sledování činil v rameni s brigatinibem 40,4 měsíce, v rameni s krizotinibem 15,2 měsíce. Před koncem studie stále užíval léčbu výrazně větší podíl pacientů ve větvi s brigatinibem (42 vs. 12 %).
Z ramene, které původně dostávalo krizotinib, bylo 47 % (65) pacientů převedeno na brigatinib a z nich přibližně třetina (23 z 65) zůstala na tomto přípravku až do konce studie. Z nemocných, kteří měli v době vstupu do studie metastázy v mozku, podstoupilo crossover 46 % (19 z 41).
Konečné údaje ze studie ALTA-1L prokázaly efektivitu a bezpečnost konzistentní s poznatky z 2 předchozích interim analýz. Účastníci léčení brigatinibem dosáhli delšího přežití bez progrese onemocnění (PFS) oproti pacientům léčeným krizotinibem. Léčba brigatinibem snížila riziko progrese nebo úmrtí o 52 %. Brigatinib prokázal vysokou intrakraniální účinnost, tedy nižší riziko intrakraniální progrese, a to o 56 % u všech pacientů a o 71 % u pacientů s jakýmikoli vstupními mozkovými metastázami v porovnání s ramenem léčeným krizotinibem.
Celkové přežití (OS) bylo v době prezentace v rámci ESMO 2021 stále hodnoceno a podle autorů publikace se data jevila v obou větvích obdobně (poměr rizik [HR] 0,81; 95% CI 0,53–1,22). HR pro brigatinib vs. krizotinib z hlediska OS u pacientů, kteří měli vstupně metastázy v mozku, činil 0,43 navzdory velkému zastoupení převodů těchto osob na brigatinib z krizotinibu – to naznačuje, že u pacientů s metastázami v mozku může být přínosné, pokud jako první TKI ALK dostanou brigatinib.
Následnou protinádorovou terapii po vysazení studijního léku podstoupila větší část účastníků v rameni, které bylo léčeno krizotinibem. Pacientům užívajícím brigatinib přinesla terapie výraznější prospěch z hlediska kvality života související se zdravím.
Finální výsledky studie ALTA-1L potvrdily signifikantní zlepšení PFS ve skupině léčené brigatinibem oproti skupině užívající krizotinib a neidentifikovaly žádné nové bezpečnostní signály. Tyto poznatky podle autorů podporují myšlenku, že brigatinib by měl tvořit standard terapie u dosud neléčených osob s ALK+ NSCLC.
(esr)
Zdroje:
1. Jahanzeb M., Lin M. H., Wu Y. et al. 1205P Treatment sequencing and duration of subsequent tyrosine kinase inhibitors in ALK+ non-small cell lung cancer patients treated with brigatinib in the US. ESMO Virtual Congress, 2021 Sep 16−21. Dostupné na: https://oncologypro.esmo.org/meeting-resources/esmo-congress-2021/treatment-sequencing-and-duration-of-subsequent-tyrosine-kinase-inhibitors-in-alk-non-small-cell-lung-cancer-patients-treated-with-brigatinib-in-t
2. Popat S., Kim H. R., Ahn M.-J. et al. 1195P Brigatinib vs crizotinib in ALK TKI–naive ALK+ NSCLC: Final results from ALTA-1L. ESMO Virtual Congress, 2021 Sep 16−21. Dostupné na: https://oncologypro.esmo.org/meeting-resources/esmo-congress-2021/brigatinib-brg-vs-crizotinib-crz-in-alk-tki-naive-alk-nsclc-final-results-from-alta-1l
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
