Popisovaná randomizovaná kontrolovaná studie si klade za cíl porovnat účinnost a provést analýzu nákladové efektivity sledovaného a nesledovaného dávkování buprenorfinu a naloxonu v substituční terapii pacientů závislých na heroinu.
Klinické hodnocení se uskutečnilo v ambulantních a specializovaných zařízeních na léčbu závislosti v Austrálii. Celkově 119 subjektů, uživatelů heroinu vyžadujících udržovací substituční léčbu, bylo randomizováno do dávkami kontrolované (n = 61) a nekontrolované skupiny (n = 58) léčené buprenorfinem v kombinaci s naloxonem po dobu 3 měsíců. Všichni pacienti byli podrobeni týdenním klinickým kontrolám. Primárním cílem studie bylo porovnat udržení se v substituční léčbě versus zneužívání heroinu po uplynutí 3 měsíců a nákladovou efektivitu substituční léčby (měřenou v AUD).
Celkem 57 % subjektů z nesledované skupiny se po 12 týdnech udrželo v substituční léčbě oproti nepatrně vyššímu počtu (61 %) ve skupině sledované. "Intention to treat" analýza počtu dnů, během nichž se pacienti vrátili k užívání heroinu v porování s předešlými třemi měsíci, se mezi oběma skupinami lišila jen nevýznamně; 18,5 dne u sledované (95% CI: 21,8–15,3) a 22 dnů (95% CI: 24,3–19,7) u nesledované skupiny. Nákladovost jedné léčebné epizody u nesledované skupiny činila v průměru 1 663 AUD, tedy podstatně méně než u skupiny sledované (2 138 AUD).
Udržení se v substituční léčbě oproti dalšímu zneužívání heroinu se mezi oběma skupinami statisticky nelišilo. Účast na sledovaném podávání buprenorfinu-naloxonu neměla vliv na zhoršení compliance se substituční léčbou. Ze studie vyplývá, že pravidelný klinický dohled nad substituční léčbou, avšak bez kontroly dávkování je významně levnější.
(Thom)
Zdroj: Bell J., Shanahan M. et al: A randomized trial of effectiveness and cost-effectiveness of observed versus unobserved administration of buprenorphine-naloxone for heroin dependence. Addiction. 2007 Dec; 102 (12): 1899–907. Publikováno online 03-09-2007.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
