Buprenorfin patří již k zlatému standardu léčby opiátové závislosti. Nicméně určit jeho optimální dávkování není vždy jednoduché a může to být ovlivněno řadou faktorů. Optimalizace dávky by tak mohla zásadním způsobem ovlivnit i výsledky terapie.
V zářijovém vydání American Journal of Drug and Alcohol Abuse byla publikována zajímavá práce amerických autorů zabývající se vzájemnou souvislostí mezi klinickými charakteristikami pacientů a dávkou buprenorfinu užívanou v terapii opiátové závislosti.
Ve zmiňované studii bylo po třech týdnech flexibilního dávkování 516 účastníků studie rozděleno podle dávky buprenorfinu užívané v posledním týdnu, přičemž 9,3 % jedinců obdrželo v posledním týdnu dávku 8 mg buprenorfinu, 27,3 % obdrželo 16 mg a 63,4 % pak 24 mg buprenorfinu.
Autoři studie při důkladné analýze zjistili, že skupiny užívající v posledním týdnu odlišné dávky buprenorfinu se navzájem lišily ve vstupních charakteristikách, a to včetně vzdělávání, užívání heroinu, způsobu aplikace drog, abstinenčních příznaků a symptomů bažení. Tyto skupiny se lišily i v míře užívání opiátů v průběhu čtyř týdnů, přičemž nejnižší míra užívání byla zaznamenána ve skupině s dávkou 8 mg buprenorfinu, zatímco nejvyšší pak ve skupině s dávkou 24 mg (p < 0,0001).
Skupiny jedinců užívající v posledním týdnu rozličné dávky buprenorfinu se tedy lišily jak demografickými charakteristikami, tak charakteristikami vyplývajícími ze samotné drogové závislosti. Skupina, která užívala v posledním týdnu nejvyšší dávku buprenorfinu, vykazovala také nejvyšší míru užívání opioidů. Autoři předpokládají, že tato zjištění by mohla přispět k vytvoření klinických doporučení týkajících se úpravy dávky buprenorfinu v léčbě opiátové závislosti. Nicméně bude zapotřebí dalších studií, které by zahrnovaly i náhodné přiřazení dávky podle vstupních charakteristik pacientů.
(mik)
Zdroj: Hilhouse M., Canamar C. P., Doraimani G., et al. Participant characteristics and buprenorphine dose. Am J Drug Alcohol Abuse. 2011 Sep; 37 (5): 453–9; doi: 10.3109/00952990.2011.596974.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
