Iniciální detoxifikační režim pomocí buprenorfinu (Subutex) pomohl více než polovině jedinců závislých na opiátech na předpis dosáhnout abstinence. Počet abstinujících jedinců se při kontrole 12. týden studie stabilizoval na 50 %.
Do studie bylo zahrnuto 70 jedinců ze severoamerického Vermontu užívajících předepsané opiáty v nepřiměřeném množství, kteří měli zájem o krátkodobou akutní detoxifikaci. Užívání opiátů bylo potvrzeno močovým testem. Byli vyloučeni všichni užívající adekvátní dávku předepsaných léků, těhotné a kojící ženy, pacienti s významnými a nestabilními psychiatrickými stavy.
Všichni účastníci nejprve prošli iniciální dvoutýdenní detoxifikací, kdy byli stabilizováni pomocí buprenorfinu. Dávky byly titrovány tak, aby se co nejvíce zmírnily symptomy z odvykání. Následně proběhlo randomizované rozřazení do skupin léčených buprenorfinem buď 1, 2, nebo 4 týdny. Během této doby dostávali také placebo (označené jako naltrexon). Po skončení úvodní fáze jim byl podáván aktivní naltrexon a placebo (označené jako buprenorfin) k udržení designu dvojitého zaslepení studie. Účastníci chodili na pravidelné kontroly k vyhodnocení odvykacích symptomů a vzorků moči. Součástí byla také individualizovaná behaviorální terapie (2× týdně 60–90 minut).
Na konci 5. týdne byla ve skupině léčené 4 týdny prokázaná abstinence u 63 %, zatímco ve skupině léčené 1 nebo 2 týdny pouze u 29 %. Na konci 12. týdne se výsledek ustálil na 50 % u čtyřtýdenní skupiny a méně než 20 % u ostatních skupin.
Ze získaných výsledků se zdá, že určitá část závislých na opiátech na předpis může dobře reagovat na ambulantní léčbu pomocí iniciálního podávání buprenorfinu, udržovacích dávek naltrexonu a behaviorální terapii.
Dle jiných názorů není prodloužená udržovací léčba pomocí opioidních antagonistů (metadon, buprenorfin) vhodná pro všechny. Jedinci s relativně nízkým rizikem relapsu spíše profitují z krátkodobé detoxifikace.
Bohužel nemohlo být vyhodnoceno přispění individuálních vlastností. Mezi další limity patřily specifické charakteristiky studovaného vzorku, protože většina jedinců byla světlé pleti a v naprosté většině šlo o zneužívání oxycodonu. K potvrzení závěrů tohoto výzkumu bude tedy zapotřebí ještě dalších studií.
(cabi)
Zdroj: Sigmon S. C., Dunn K. E., Saulsgiver K., et al. A Randomized, Double-blind Evaluation of Buprenorphine Taper Duration in Primary Prescription Opioid Abusers. JAMA Psychiatry. 2013; 70 (12): 1347–1354; doi: 10.1001/jamapsychiatry.2013.2216
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
