Parenterální způsob aplikace umožňuje podání množství látek především bílkovinné povahy. V současné době lze podkožně aplikovat monoklonální protilátky, interferony, růstové faktory, hepariny, pentasacharidy, hormony a inzulinové preparáty. Subkutánní cesta podání se prosazuje také v paliativní medicíně ve formě kontinuální infuze léčiv (především analgetik či antiemetik) a rehydratačních roztoků (například fyziologického roztoku nebo roztoku glukózy). V praxi jsou touto cestou nejčastěji podávány inzuliny a nízkomolekulární hepariny.
Rychlost absorpce je závislá na způsobu a místě aplikace a jeho prokrvení, k variabilitě absorpce přispívá také množství tukové tkáně. Různá biologická dostupnost závisí na místě aplikace a jeho fyziologických i fyzikálně-chemických vlastnostech. Síť kolagenních vláken proteinů a polysacharidů, jakými jsou kyselina hyaluronová či chondroitin sulfát, vyplňuje mezibuněčné prostory; pH extracelulární tekutiny se pohybuje v rozmezí 7,38–7,45. Rychlost absorpce je ovlivněna i teplotou podkožní tkáně, která se může v závislosti na místě podání a stavu pacienta lišit v řádu několika stupňů. Limitujícím faktorem pro objem aplikovaného léčiva je hydrostatický tlak vnitřních tkání – osmolarita by se měla pohybovat v rozmezí 200–400 mol/l. V podkožní tkáni se vytváří depo léčiva.
Léčiva na bázi proteinů mají relativně krátký biologický poločas, kdy dochází k jejich rychlé metabolizaci a eliminaci. Konkrétní farmakokinetika léčiva závisí na molekulární hmotnosti, výrobních postupech a biologické aktivitě. Proto mnohdy nelze zaměňovat ani léčiva ze stejných skupin – například anti-Xa aktivita sledovaná u nízkomolekulárních heparinů (LMWH) se mezi jednotlivými zástupci liší, biologická dostupnost enoxaparinu je po subkutánní aplikaci na základě anti-Xa aktivity blízká 100 %.
Subkutánně se aplikují především léčivé a aktivní látky neumožňující perorální cestu podání, a to ve formě injekcí, infuzí nebo implantátů zaváděných do podkoží. V porovnání s intravenózním (i.v.) či intramuskulárním (i.m.) podáním se jedná o méně invazivní cestu, která nevyžaduje návštěvu zdravotnického zařízení, a po proškolení je aplikace schopen sám pacient nebo ošetřující osoba.
Subkutánní injekcí lze aplikovat pouze malé objemy (0,5–2 ml) nedráždivých léčiv. U řady přípravků jsou dnes k dispozici předplněné injekční stříkačky, předplněná pera nebo plně automatizované elektronické aplikační systémy (injektory), pro s.c. infuze též pumpy. Po subkutánní aplikaci dochází k vytvoření depa účinné látky v podkožní tkáni. Účinek nastupuje zpravidla za 10–20 minut.
Vhodná místa pro s.c. podání léčiv zahrnují zevní stranu paže v oblasti musculus biceps brachii, břicho v oblasti musculus rectus abdominis, dorzogluteální část v oblasti musculus gluteus medius nebo zevní stranu stehen v oblasti musculus quadriceps femoris. Nejrychleji se přípravek vstřebává z podkoží břicha, kde je absorpce navíc nejméně variabilní. Rychlost vstřebávání závisí také na hloubce vpichu a tukové vrstvě.
Subkutánní podávání antitrombotik, například nízkomolekulárních heparinů (LMWH), je indikované u značného počtu pacientů z různých důvodů − od peri-/postoperační profylaxe venózní tromboembolické nemoci (VTE) přes interní pacienty s akutním onemocněním, sníženou pohyblivostí a zvýšeným rizikem vzniku VTE nebo při terapii akutního koronárního syndromu až po dlouhodobou léčbu hluboké žilní trombózy (HŽT) a plicní embolie.
Možnost podání léčiva po propuštění z nemocnice v komfortu domácího prostředí bez nutnosti dojíždění za lékařem šetří pacientův čas a přispívá k lepší kvalitě života. Mnozí se přesto zdráhají a není u nich zaručena adherence k léčbě.
Pouze důkladná a opakovaná edukace pacienta, který se zbaví obav a získá sebedůvěru ve vlastní schopnost léčivo podat, může ovlivnit jeho rozhodnutí a chování.
Pacientovi léčenému nízkomolekulární heparinem v s.c. formě je třeba opakovaně připomínat zásady správné aplikace.
Před aplikací:
Při aplikaci:
Po aplikaci:
Subkutánní podání představuje významnou cestu aplikace řady léčiv a má své nezastupitelné místo. Opakovaná edukace o s.c. aplikaci předepsaného LWMH může prostřednictvím dosažení správné techniky zajistit aseptické podání, aplikaci celé dávky a předejít tvorbě hematomů. Cílem je dostatečná adherence k antitrombotické léčbě a snížení rizika tromboembolické nemoci i s ní souvisejících zdravotních nákladů.
(lexi)
Zdroje:
1. Mašková E., Kubová K., Subkutánní aplikace léčiv – přehled a výhody podání. Remedia 2014; 24 (6): 503−509.
2. SPC Clexane. Dostupné na: https://prehledy.sukl.cz/prehled_leciv.html#/detail-reg/0230278
